Dne 19. října 2022 vstoupilo v platnost dlouho očekávané nařízení Evropské unie, jež je zkráceně označováno jako nařízení o digitálních službách (Digital Services Act). Připomínáme, že v případě, kdy evropský zákonodárce zvolí pro právní normu podobu nařízení, není již nutné její zapracování do národních právních řádů členských států (na rozdíl od směrnice). Nařízení o digitálních službách tak nabude přímé účinnosti na území České republiky k 17. únoru 2024.
Nová právní úprava se nebude přímo vztahovat na obchodníky zabývající se prodejem hmotného zboží v prostředí internetu. Primárně má totiž dopadat na tzv. poskytovatele služeb v informační společnosti. V praxi se jedná zejména o subjekty, které při své činnosti pracují s obsahem třetích stran (hostingové společnosti, zprostředkovatelské platformy, sociální sítě apod.). To znamená, že vliv nové regulace na činnost internetových obchodníků bude maximálně nepřímý, když stanoví povinnosti poskytovatelům online platforem. To platí pochopitelně pouze pro ty obchodníky, kteří tyto platformy při prodeji zboží využívají.
Povinnosti poskytovatelů online platforem, které umožňují spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku (kupříkladu Amazon Marketplace), jsou koncentrovány do ustanovení čl. 30 až čl. 32 nařízení o digitálních službách. Tyto povinnosti dopadají na provozovatele tzv. velkých online platforem a na všechny ostatní provozovatele on-line platforem, kteří nejsou mikropodniky či malými podniky.
Podle čl. 30 nařízení o digitálních službách upravujícího tzv. sledovatelnost obchodníků budou poskytovatelé online platforem povinni provést náležitou identifikaci obchodníka. Poskytovatel online platformy před tím, než dotčenému obchodníkovi dovolí využívat svých služeb, vynaloží „maximální úsilí a posoudí, zda jsou informace … spolehlivé a úplné; využije k tomu jakékoli volně dostupné oficiální online databáze … nebo požádá obchodníka, aby poskytl podklady ze spolehlivých zdrojů. Pro účely tohoto nařízení odpovídají obchodníci za správnost poskytnutých informací.“ Získané informace o identitě obchodníka pak musí být zpřístupňovány poskytovatelem platformy spotřebitelům.
Ustanovení čl. 31 nařízení o digitálních službách pak řeší povinnost poskytovatelů online platforem umožnit obchodníkům plnit jejich zákonné povinnosti vůči spotřebitelům. To znamená zejména umožnit náležité zobrazování povinných „předsmluvních informací a informací o souladu výrobků s předpisy a bezpečnosti výrobků.“ Taktéž by měla být umožněna základní propagace obchodníka v podobě možnosti umístit na platformu „jakýkoliv znak identifikující obchodníka, například ochrannou známku, symbol nebo logo…“. Poskytovatelé on-line platforem budou mít navíc povinnosti vyvinout maximální úsilí, aby posoudili, zda obchodníci skutečně poskytli spotřebitelům požadované informace.
Ustanovení čl. 32 nařízení o digitálních službách pak zakotvuje novou informační povinnost poskytovatele online platformy vůči spotřebitelům pro případ, že se dozví, že nějaký „obchodník nabízel … spotřebitelům v Unii nezákonný výrobek nebo službu.“
Závěrem je tedy možné shrnout, že nařízení o digitálních službách by se nemělo přímo dotknout internetových obchodníků, zejména těch, jež pro prodej zboží nevyužívají online platformy. Naopak novým povinnostem vyplývajícím z nařízení o digitálních službách by měli věnovat zvýšenou pozornost ti členové APEK, jež při své činnosti ukládají obsah třetích stran.
Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 01/2023 určený členům tohoto spolku.