Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů (dále jen „směrnice“) přináší také novou výslovnou regulaci pro oblast distribuce digitálního obsahu. Jak již bylo zmiňováno v předchozích oběžnících, ustanovení směrnice by měla být do našeho právního řádu zpracována v průběhu roku 2013, přičemž právní úprava v oblasti digitálního obsahu je pak již promítnuta v rámci nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Ten, jak již jsme také zmiňovali, nabude účinnosti k 1/1/2014.
Podle bodu 19 preambule směrnice se digitálním obsahem rozumí „data, která jsou vyprodukována a dodána v digitální podobě, jako jsou např. počítačové programy, aplikace, hry, hudba, videa či texty, bez ohledu na to, zda jsou získána stahováním, metodou streamingu, z hmotného nosiče či jiným způsobem.“ „Pokud je digitální obsah poskytnut na hmotném nosiči, jako jsou disky CD či DVD, měl by být považován za zboží ve smyslu této směrnice.“ Nejdůležitější dvě oblasti, které jsou digitálnímu obsahu v rámci směrnice věnovány, se týkají informační povinnosti obchodníka a možnosti odstoupit od smlouvy ohledně „dodání“ digitálního obsahu spotřebitelem.
Ve vztahu k informační povinnosti obchodníka stanoví směrnice, že před tím, než je spotřebitel vázán jakoukoliv smlouvou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem (pokud již tyto informace nejsou patrné ze souvislostí) informace „o funkčnosti digitálního obsahu, včetně příslušných technických ochranných opatření“ a dále informace „o jakékoli příslušné interoperabilitě digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou obchodníkovi známy nebo o nichž lze rozumně očekávat, že by mu měly být známy“. Tato ustanovení směrnice našla vyjádření v § 1811 odst. 2 písm. h) a i) nového občanského zákoníku, jež zakotvuje, že „směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku…údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.“ Shodně se směrnicí se tato ustanovení nepoužijí, jde-li o dodání digitálního obsahu, který je distribuován na hmotném nosiči (§ 1811 odst. 3 nového občanského zákoníku).
Regulace v oblasti odstoupení od smlouvy ohledně dodání digitálního obsahu (bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce) je z pohledu obchodníka poměrně zajímavě koncipována. Čl. 16 písm. m) směrnice stanoví, že spotřebitel nebude oprávněn od smlouvy ohledně dodání digitálního obsahu odstoupit ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření pouze v tom případě, kdy s plněním smlouvy před uplynutím této lhůty započal obchodník s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a pokud vzal spotřebitel na vědomí, že poskytnutím takového souhlasu ztratí své právo odstoupit od smlouvy. To znamená, že pro vyloučení možnosti odstoupit od smlouvy ohledně dodání digitálního obsahu musí spotřebitel a) aktivně souhlasit se započetím plnění ze strany obchodníka před uplynutím 14-ti denní lhůty, b) být informován o tom, že tímto souhlasem ztrácí své právo od smlouvy odstoupit.
Tato ustanovení směrnice byla promítnuta do § 1837 písm. l) nového občanského zákoníku, kde je uvedeno, že „spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy …o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy.“ Z výše uvedeného plyne, že ze strany obchodníka bude při poskytování digitálního obsahu velmi důležité věnovat pozornost nastavení celého procesu „nakupování“.
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se občanským sdružením Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 7/2012 určený členům tohoto sdružení.