Popularita tzv. elektronických knih rychle roste i v českém prostředí. Tomu odpovídá i počet nejrůznějších článků, které jsou tomuto tématu věnovány. Méně často jsou však zmiňovány některé zajímavé aspekty právní, které jsou s touto formou distribuce autorských děl spojeny. Nakládání s elektronickou knihou totiž podléhá jinému právnímu režimu, než je tomu u knih běžných. Základnímu nástinu této problematiky z pohledu českého práva je věnován tento příspěvek.
Na úvod je určitě důležité si vymezit, co vlastně rozumíme e-knihou. Pro účely tohoto článku považujeme za e-knihu autorské dílo slovesné (jako nehmotný statek), které není distribuováno na hmotném nosiči (na papíře, na CD-ROM či na paměťovém médiu čtečky). Taktéž je vhodné zmínit, že slovesnými díly, u kterých uplynula doba trvání majetkových autorských práv, tedy tzv. volnými díly, se v tomto článku blíže nezabýváme. Volná díla totiž může každý bez dalšího užít, včetně zhotovování jejich elektronických kopií. Skutečnost, že v případě e-knih není slovesné dílo (na rozdíl od běžných knih) distribuováno na hmotném nosiči, má důležité právní důsledky. Konkrétně tato skutečnost výrazně ovlivňuje práva koncového „konzumenta“ (čtenáře) takové e-knihy. Naopak z právního pohledu není rozdílu mezi běžnou knihou a případem, kdy je slovesné dílo šířeno sice v elektronické podobě, avšak na hmotném nosiči dat (např. společně s elektronickou čtečkou).
Distribuci běžných knih upravuje ustanovení § 14 odst. 1 autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to pod pojmem rozšiřování. Dle tohoto ustanovení se rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla rozumí „zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.“ Rozšiřování je tedy vždy vázáno na „hmotnou podobu“ díla.
V souvislosti s užitím díla rozšiřováním je pak důležité, že prvním prodejem běžné knihy (převodem vlastnického práva) dochází k tzv. vyčerpání autorských práv k rozmnoženině díla. Vyčerpání autorských práv k rozmnoženině díla upravuje ustanovení § 14 odst. 2 autorského zákona, a to následovně: „Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství …, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství … vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.“ Co to znamená?
Pokud dojde ke zmiňovanému vyčerpání práv k rozmnoženině díla, nositel práv k tomuto slovesnému dílu nemůže kontrolovat další nakládání s tou konkrétní knihou (kusem). Jeho výlučné právo na rozšiřování tohoto kusu knihy (právo na jeho distribuci) se prvním prodejem vyčerpalo. Každý další vlastník knihy může s tímto kusem knihy dále nakládat tak, jak považujeme za zcela běžné. Knihu může dále prodat či jí vypůjčit kolegovi. A to vše a zcela logicky bez souhlasu nositele práv ke slovesnému dílu. Bez tohoto souhlasu však není ani vlastník běžné knihy oprávněn ji kupříkladu pronajmout či zachycené slovesné dílo zpřístupnit veřejnosti (půjčováním ve smyslu autorského zákona či sdělováním veřejnosti v prostředí internetu).
V případě e-knih nepřichází jejich rozšiřování v autorskoprávním slova smyslu v úvahu, neboť tyto nejsou distribuovány v hmotné podobě. Nedochází tak ani k převodu vlastnického práva k hmotné rozmnoženině slovesného díla, přičemž tak nemůže dojít ani k výše zmiňovanému vyčerpání práv autora k jednotlivým poskytnutým rozmnoženinám. U slovesných děl zpřístupňovaných bez hmotného nosiče, tedy nejčastěji prostřednictvím internetu, se z autorskoprávního pohledu jedná ze strany distributora o užití nazvané jako sdělování díla veřejnosti. Řečí zákona se sdělováním díla veřejnosti podle ustanovení § 18 autorského zákona rozumí „zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově“, a to včetně „zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.“ Se sdělováním díla veřejnosti tedy není spojeno vyčerpání práv autora. Což ve svém důsledku znamená, že pokud je někomu zpřístupněno autorské dílo prostřednictvím internetu za účelem zhotovení jeho kopie, neznamená to, že by taková osoba mohla s předmětnou kopií automaticky dále nakládat v právním smyslu (tedy kupříkladu ji prodat).
Rozdíl v právní situaci ve vztahu k distribuci autorských děl je možné demonstrovat na příkladu z jiné oblasti. Pokud si uživatel „stáhne“ kopii hudební skladby z webové stránky, ať už z oficiálního či neoficiálního zdroje (tzv. volné užití), není oprávněn takto zhotovenou kopii dále prodat či s ní jinak v právním smyslu nakládat. Nicméně pokud si uživatel stejnou skladbu zakoupí na CD, je oprávněn toto CD společně s kopií skladby dále prodat či darovat (jakékoliv třetí osobě).
K čemu je tedy koncový uživatel e-knihy vlastně oprávněn? To bude primárně záležet na rozsahu práv, které mu sám distributor e-knihy poskytne. V případě, že mezi koncovým uživatelem a distributorem bude uzavřena licenční či podlicenční smlouva, bude mít koncový uživatel oprávnění poskytnutá mu takovou smlouvou (podobně jako tomu při distribuci software). Licenční či podlicenční smlouva může být uzavřena zcela neformálně (ústně) a bude záležet i na chování distributora vůči koncovému uživateli, zdali lze z takového jednání usuzovat na poskytnutí licence ke slovesnému dílu, případně na rozsah takové licence. Nicméně dle zkušeností z praxe se zatím jeví, že mezi koncovým uživatelem e-knihy a distributorem k uzavírání licenčních či podlicenčních smluv nedochází. V případě, kdy licenční či podlicenční smlouva uzavřena není, je koncový uživatel oprávněn slovesné dílo užít pouze na základě zákona. To znamená, že distributor slovesné dílo pouze zpřístupní za účelem, aby si koncový uživatel zhotovil rozmnoženinu pro osobní potřebu (tzv. volné užití), nebo mu rozmnoženinu zašle přímo na čtečku. Distributor v takovém případě neposkytuje žádné oprávnění, žádnou licenci.
Právní úprava volného užití je obsažena v ustanovení § 30 odst. 1 a odst. 2 autorského zákona: „Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu…“ „Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.“ Rozmnoženinu pro osobní potřebu je tedy oprávněna si zhotovit výlučně fyzická osoba, a to pro neobchodní účely. Právnickým osobám či podnikajícím fyzickým osobám však již toto oprávnění nepřísluší, ty jsou oprávněny si zhotovit rozmnoženinu slovesného díla pouze na základě licenční či podlicenční smlouvy. Podrobněji jsme se problematice volného užití věnovali zde. V tomto ohledu může být zajímavý způsob distribuce e-knih, který je v některých případech odlišný od standardních postupů u jiných nehmotných statků. Jako příklad je možné uvést službu Kindle books společnosti Amazon.com Inc.
Pokud není uzavřena licenční smlouva mezi koncovým uživatelem e-knihy a distributorem, je takovému uživateli garantován pouze minimální rozsah práv. Stejně jako je tomu v případě, kdy si rozmnoženinu autorského díla pořídí z neoficiálního zdroje. Teoreticky by tedy například prodej nosiče (čtečky) s uloženými slovesnými díly uživatelem byl zásahem do autorských práv. Pochopitelně, jak bylo uvedeno, toto platí pouze za předpokladu, že slovesná díla nebyla oprávněně uložena na čtečce již v době jejího prvního uvedení na trh. Takto rozšířená slovesná díla mají stejný režim jako běžné knihy. Paradoxně tak může mít stejné slovesné dílo odlišný právní režim, a to podle způsobu jeho distribuce.
Z výše uvedeného tak vyplývá, že nositelé práv mohou v případě distribuce v podobě e-knih daleko více ovlivňovat nakládaní se slovesným dílem, a to nejen z technického, ale i z právního pohledu. Přestože e-knihy mají řadu nesporných výhod, je právní postavení nabyvatele e-knihy slabší, než je postavení kupujícího u běžných knih. Bez uzavření licenční smlouvy s distributorem (k čemuž zatím v praxi nedochází) totiž nemůže uživatel e-knihu legálně prodat či ji zapůjčit jiné osobě. Pochopitelně teprve budoucnost ukáže, zdali bude mít tato okolnost nějaké významnější praktické negativní dopady na čtenáře.