V tomto právním oběžníku se budeme poprvé věnovat novému nařízení EU o obecné bezpečnosti výrobků. Připomínáme, že na rozdíl od směrnic EU, které vyžadují implementaci do národního právního řádu, mají nařízení na území České republiky přímé účinky (to znamená, že není vyžadováno přijetí prováděcího zákona). Nařízení o obecné bezpečnosti výrobků vstoupilo v platnost v květnu 2023 a účinnosti pak nabývá 13.12.2024. K tomuto dni tedy dojde k nahrazení stávající právní úpravy představované směrnicí 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků, která je do českého právního řádu transponována zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů.
Na internetové obchodníky může nařízení o obecné bezpečnosti výrobků dopadat ve více rolích, zejména pak v pozici dovozce či distributora. V tomto právním oběžníku se však zaměříme pouze na ty povinnosti, které budou z nařízení vyplývat obecně pro všechny subjekty, jež se zabývají prodejem na dálku (včetně internetových obchodníků). Bod 20 recitálu nařízení k tomuto segmentu uvádí, že „Do oblasti působnosti tohoto nařízení by měl spadat i prodej na dálku včetně online prodeje. Online prodej soustavně a stabilně roste a vede ke vzniku nových obchodních modelů, nových výzev v oblasti bezpečnosti výrobků a nových subjektů na trhu, například poskytovatelů online tržišť.“ Povinnostem stanoveným nařízením pro provozovatele on-line tržišť se pak budeme věnovat v některém z budoucích oběžníků. Bod 21 recitálu nařízení pak k této problematice doplňuje: „Pokud je výrobek nabízen k prodeji online nebo jinými prostředky prodeje na dálku, měl by být považován za dodávaný na trh, pokud je nabídka prodeje zaměřena na spotřebitele v Unii.“ To znamená, že povinnosti dané nařízením v této oblasti by měli plnit i obchodníci neusazení v Evropské unii, pokud jejich nabídka cílí na spotřebitele nacházející se v rámci EU.
Informační povinnosti „hospodářských subjektů, které dodávají výrobky na trh online nebo prostřednictvím jiných prostředků prodeje na dálku“, upravuje ustanovení čl. 19 nařízení. Za prvé je stanovena povinnost uvádět informace ohledně výrobce nabízeného výrobku, a to konkrétně „jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku výrobce a poštovní a elektronickou adresu, na kterých lze výrobce kontaktovat.“ Pokud výrobce není usazen v EU, je nutné uvést jméno a poštovní a elektronickou adresu odpovědné osoby. Takovou odpovědnou osobu je neusazený výrobce povinen v EU ustanovit.
Druhá oblast informačních povinností obchodníků se pak vztahuje k samotnému nabízenému výrobku. V této souvislosti bude obchodník povinen uvádět „údaje umožňující identifikaci výrobku, včetně jeho vyobrazení a typu a případných dalších identifikátorů výrobku“. Taktéž bude případně nutné ze strany obchodníka zveřejnit „varovné nebo bezpečnostní informace, které mají být k výrobku či jeho obalu připojeny nebo uvedeny v průvodním dokumentu k němu v souladu s tímto nařízením nebo příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie. Tyto informace bude nutné uvádět „v jazyce, který je spotřebitelům snadno srozumitelný a který určí členský stát, v němž je výrobek dodáván na trh.“ To znamená, že nebude postačovat, pokud se varovné informace objeví v balení výrobku, ale bude nutné je zobrazovat již před zakoupením zboží.
Všechny výše zmiňované informační povinnosti mají být ze strany obchodníků plněny „jasně a viditelně“, a ty v rámci nabídky zboží (předpokládáme prostřednictvím webové stránky).
Josef Aujezdsky
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 02/2024 určený členům tohoto spolku.