S každodenním provozem internetového obchodu pochopitelně úzce souvisí využívaní počítačových programů. Praxe v této oblasti je poměrně různorodá a záleží na rozhodnutí a postavení každého obchodníka, zdali vývoj počítačových programů nezbytných pro jeho provoz zabezpečuje individuálně či zdali využívá existující více či méně standardizovaná softwarová řešení třetích osob. Časté jsou i případy, kdy je využívána kombinace obou těchto variant.
S vývojem a užíváním počítačových programů je spojena řada právních otázek, přičemž akutní potřeba jejich řešení se ve většině případů objeví až v případě vzniku sporu. V prostředí internetu lze pak nalézt řadu ne zcela přesných informací vztahujících se k právní problematice počítačových programů, což je způsobeno i tím, že řada těchto informací má původ v anglo-americké právní kultuře, která se však od kontinentální právní kultury (do které patří i české právo) výrazně odlišuje. I z těchto důvodů jsme považovali za přínosné věnovat některým základním otázkám souvisejícím s touto oblastí únorový oběžník.
V případě, kdy obchodník zajišťuje vývoj software vlastními zaměstnanci, nebývá situace právně problematická. Pokud počítačový program vzniká na základě pracovněprávního vztahu (tedy včetně dohod konaných mimo pracovní poměr), stává se vykonavatelem majetkových autorských práv zaměstnavatel, a to přímo na základě zákona. Konkrétně na základě ustanovení § 58 odst. 1 autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které stanoví, že „není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli… (zaměstnanecké dílo).“ Výkon majetkových autorských práv lze považovat pro zjednodušení za určitou obdobu vlastnictví u hmotné věci. Jak bylo uvedeno výše, právní postavení takového obchodníka nebývá problematické (za předpokladu, že pro úpravu smluvního vztahu se zaměstnancem není využita nevhodná smluvní dokumentace) a taktéž přístup ke zdrojovému kódu vytvářených počítačových programů by měl mít obchodník zajištěn.
Prakticky ve shodné právní situaci je také ten obchodník, který zajišťuje vývoj software na zakázku externisty – fyzickými osobami. Také ten se stává vykonavatelem majetkových autorských práv přímo na základě zákona (za předpokladu, že neuzavře s autorem – programátorem odlišnou dohodu), a to konkrétně na základě ustanovení § 58 odst. 7 autorského zákona: „Počítačové programy a databáze, … se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za zaměstnavatele.“ V této souvislosti je však nutné upozornit, že přestože jsou počítačové programy chráněny autorským právem shodně jako autorská díla, mají v tomto ohledu odlišný právní režim, než mají například grafika či fotografie. V rámci smluvních ujednání se zhotovitelem - fyzickou osobou je však určitě vhodné řešit výslovně otázku přístupu ke zdrojovému kódu vytvářených programů.
Případům, kdy je vývoj počítačového programu zajišťován externě právnickou osobou (např. společností s ručením omezeným nebo akciovou společností), je nutné ze strany objednatele věnovat zvýšenou pozornost. Stejně tak je vhodné z pohledu právního věnovat zvýšenou pozornost těm situacím, kdy má být využíváno již existující softwarové řešení třetí osoby. Těmto dvěma případům se však budeme podrobněji věnovat až v některém z příštích právních oběžníků.