Poměrně kontroverzní právní úprava tzv. objednávkového či platebního tlačítka se těší i u českých internetových obchodníků zasloužené pozornosti. Tento u nás poměrně nový „institut“ se stal v nedávné době opět předmětem rozhodování Soudního dvora Evropské unie, a to ve věci Conny GmbH (C‑400/22). Považujeme tak za přínosné se v tomto právním oběžníku věnovat závěrům, ke kterým soud v rámci tohoto rozhodnutí dospěl.

Na úvod uvádíme rychlé shrnutí legislativní situace. Tzv. platební tlačítko upravuje v českém právu ustanovení § 1826a odst. 2 občanského zákoníku, a to následovně: „Podnikatel zajistí, aby spotřebitel vzal při objednávce výslovně na vědomí, že se zavazuje k zaplacení. Je-li objednávka činěna použitím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku, musejí být označeny snadno čitelným nápisem „Objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací. Nesplní-li podnikatel tuto povinnost, je smlouva neplatná…“ To znamená, že nedodržení této povinnosti obchodníkem má „drastické“ konsekvence v podobě neplatnosti samotné kupní smlouvy.

Výše uvedená úprava občanského zákoníku je provedením práva EU, konkrétně ustanovení čl. 8 odst. 2 směrnice o právech spotřebitelů. To zní takto: „Pokud je objednávka činěna kliknutím na tlačítko nebo podobnou funkci, musí být toto tlačítko či podobná funkce snadno čitelným způsobem označeny „objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací, která upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká povinnost zaplatit obchodníkovi.“ Připomínáme, že je to právě znění směrnice, které je vždy předmětem interpretace ze strany SDEU.

Již dříve Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci Fuhrmann-2-GmbH v B. (C-249/21), kterému jsme se věnovali blíže v dubnu 2022, zaujal výklad, že požadavek na obchodníka, aby dostatečně jasně a jednoznačně upozornil spotřebitele na moment, kdy vstupuje do závazku (a vzniká mu platební povinnost), byl v případě objednávky učiněné kliknutím na tlačítko, nebo jinou podobnou funkcí, naplněn již samotnou formulací, která je na tlačítku uvedena. To znamená, že z informačního pohledu je rozhodující pouze text, který je umístěn na samotném tlačítku (přičemž ostatní kontext uživatelského rozhraní webové stránky není z tohoto pohledu zcela relevantní).

V předmětném rozsudku ve věci Conny GmbH (C‑400/22) se pak SDEU zabýval otázkou, zdali je nutné ze strany obchodníka tlačítko takto označit i v případě, kdy spotřebiteli vznikne povinnost zaplatit až při splnění určitého předpokladu (splnění podmínky). To znamená již v okamžiku, kdy není zcela jasné, zdali spotřebiteli v budoucnu vznikne nějaká platební povinnost vůči obchodníkovi či nikoliv. Soud dospěl k závěru, že i v těchto případech, je nutné „objednávkové“ (platební) tlačítko tímto způsobem označit, když v rámci tohoto rozhodnutí konstatoval, že „v případě smluv uzavřených na dálku prostřednictvím internetových stránek se povinnost obchodníka zajistit, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně přijal závazek k zaplacení, uplatní i v případě, kdy je spotřebitel povinen zaplatit tomuto obchodníkovi odměnu až po splnění pozdější podmínky.“

Josef Aujezdsky

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 06/2024 určený členům tohoto spolku.