V našich právních oběžnících se nejčastěji věnujeme otázkám z oblasti prodeje hmotného zboží spotřebitelům. Nicméně stále více obchodníků a řada členů APEK nabízí spotřebitelům v prostředí internetu také služby, včetně služeb poskytovaných na bázi předplatného (subscription). Z těchto důvodů se tak dnes budeme blíže zabývat nedávným a poměrně zajímavým rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ve věci ve věci Verein für Konsumenteninformation v. Sofatutor GmbH (C‑565/22). Předmětem tohoto rozsudku byla konkrétně problematika odstoupení od smlouvy o poskytování služeb spotřebitelem (bez uvedení důvodu).

Okolnosti případu byly takové, že společnost Sofatutor GmbH byla provozovatelem internetové vzdělávací platformy pro žáky (spotřebitele) v Rakousku. Mezi uživatelem a společností Sofatutor GmbH byly sjednány následující podmínky. Uživatel mohl službu 30 dnů od uzavření smlouvy bezplatně testovat a kdykoli během tohoto období využívání služby (smlouvu) ukončit bez výpovědní doby. V případě, že nedošlo k vypovězení smlouvy spotřebitelem během těchto 30 dnů, započala plynout doba placeného předplatného dohodnutá v době uzavření smlouvy. V případě, že období placeného předplatného uplynulo, aniž by společnost Sofatutor GmbH nebo spotřebitel smlouvu ukončili, předplatné se automaticky obnovilo (opět na dobu určitou).

Tento smluvní model společnosti Sofatutor GmbH napadla u rakouského soudu organizace hájící práva spotřebitelů (Verein für Konsumenteninformation) s tím, že v tomto případě by měl mít spotřebitel právo odstoupit od smlouvy o poskytování služby (bez uvedení důvodu) nejen v případě sjednání bezplatného zkušebního předplatného v délce 30 dnů, ale i v případě přeměny tohoto předplatného na standardní placené předplatné a v případě obnovení tohoto předplatného.

Konkrétně tedy šlo o výklad ustanovení čl. 9 odst. 1 směrnice o právech spotřebitelů, jež stanoví, že spotřebiteli je „poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu a bez vzniku jiných nákladů …“ Podle ustanovení čl. 9 odst. 2 směrnice o právech spotřebitelů běží tato lhůta 14 dnů od uzavření smlouvy o poskytování služeb. To znamená, že právo na odstoupení od smlouvy spotřebitelem je vždy vztaženo k okamžiku uzavření smlouvy o poskytování služeb (a nikoliv k jiným skutečnostem jako je přeměna či prodloužení předplatného). V podobném duchu je pak konstruováno i ustanovení § 1829 odst. 1 českého občanského zákoníku, které stanoví, že „spotřebitel může odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem nebo od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě čtrnácti dnů. Není-li dále stanoveno jinak, končí lhůta uplynutím čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy.“ Z právního pohledu zde tedy není jasný důvod, proč by v důsledku přeměny předplatného na placené či v důsledku prodloužení předplatného mělo znovu vzniknout spotřebiteli právo na odstoupení od smlouvy.

K tomuto výkladu se v předmětném případě nakonec přiklonil i SDEU, když rozhodl, že ustanovení čl. 9 odst. 1 směrnice o právech spotřebitelů musí být vykládáno v tom smyslu, že „právo spotřebitele odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku je zaručeno pouze jednou, pokud jde o smlouvu o poskytování služeb, v níž je ve prospěch spotřebitele sjednána počáteční bezplatná doba, po které v případě, že spotřebitel během této doby smlouvu nevypoví nebo od ní neodstoupí, následuje placená doba, která se v případě, že tato smlouva nebude vypovězena, automaticky obnovuje na dobu určitou, jestliže je splněna podmínka, že při uzavření uvedené smlouvy je spotřebitel jasným, srozumitelným a výslovným způsobem informován obchodníkem o tom, že po uplynutí uvedené počáteční bezplatné doby se toto poskytování služeb stane placeným.“

Výše uvedený rozsudek je tak zajímavý zejména tím, že je jedním z mála případů, kde se soud v poslední době nepostavil za výklad příznivější spotřebitelům.

Josef Aujezdský

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 10/2023 určený členům tohoto spolku.