V rámci novely občanského zákoníku, která je připravována i v návaznosti na přijetí směrnice o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb , má být do českého práva zapracována zcela nová právní úprava v oblasti poskytování digitálního obsahu (a v oblasti poskytování služeb digitálního obsahu). Základ této nové české regulace má dopadat nejen na spotřebitelské vztahy (tedy na vztahy mezi obchodníky a spotřebiteli), ale i na všechny ostatní situace, kdy dochází k poskytování digitálního obsahu či služeb.
Digitálním obsahem jsou dle směrnice „data, která jsou vytvořena a poskytována v digitální podobě“. Podle důvodové zprávy má zahrnovat tento pojem „například video- soubory, audio- soubory, hudební soubory, počítačové programy, aplikace, digitální hry, e-knihy a ostatní elektronické publikace“.
Digitální službou se má rozumět „služba, která uživateli umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této služby anebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty“. Podle recitálu směrnice jde o řadu služeb založených na principu „software-as-a-service, sdílení videa a audiozáznamů a jiných souborů, zpracování textu nebo her nabízených v prostředí cloud computingu a sociálních médií“. To znamená, že pokud se obchodníci skutečně nespecializují výhradně na prodej hmotného zboží, může se jich nová úprava dotknout. Určitě bychom pak v takovém případě doporučovali nové regulaci věnovat dostatečnou pozornost (je velmi specifická), a to zejména v případě, že poskytují digitální obsah či služby spotřebitelům. I v této oblasti kupříkladu může spotřebitel při naplnění určitých předpokladů odstoupit od smlouvy, což může znamenat negativní dopady na celý obchodní model.
V rámci občanského zákoníku má být této problematice věnován celý nový oddíl tvořený ustanoveními § 2389a až 2389u. Legislativně budou rozlišovány jednotlivé varianty poskytování těchto služeb, má být tedy řešena úprava pro soustavné plnění poskytované po určitou dobu (kupříkladu streamingové služby na bázi předplatného), pro jednorázové plnění (zpřístupnění audioknihy) a pro opakované jednorázové plnění. V případě, že je k využití digitálního obsahu nutná i licence (pro užití počítačového programu), bude i nadále nutné uzavřít i samotnou licenční smlouvu.
Bližší popis jednotlivých ustanovení plánované úpravy přesahuje rozsah právního oběžníku, nicméně je možné zmínit alespoň některá nejzajímavější ustanovení. Kupříkladu § 2389d odst. 2 má zakotvovat povinnost pro obchodníka poskytovat aktualizace nutné k fungování digitálního obsahu: „Vedle ujednaných aktualizací poskytovatel zabezpečí, že budou uživateli poskytovány aktualizace, které jsou nezbytné, aby byl digitální obsah bez vad po dobu trvání závazku a že bude na jejich dostupnost upozorněn.“ V případě spotřebitelských vztahů má existovat povinnost pro obchodníka poskytovat uživatelskou podporu: „Poskytovatel odpovídá uživateli, že digitální obsah je poskytován s ujednaným příslušenstvím a pokyny k použití, včetně návodu k instalaci, a s uživatelskou podporou.“ A v neposlední řadě podobně jako v případě přenositelnosti osobních údajů podle GDPR budou moci uživatelé požadovat vyexportování jimi vytvořeného obsahu při ukončení smlouvy (při odstoupení od smlouvy uživatelem).
Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 5/2021 určený členům tohoto spolku.