V oblasti záruky za jakost došlo v posledních 15 letech v ČR k poměrně chaotickému legislativnímu vývoji. Nejen u laické veřejnosti tak mohou existovat určité pochybnosti o tom, co se vlastně rozumí zárukou za jakost a jaká pravidla zde vlastně platí. I z těchto důvodů tak považujeme za přínosné v tomto právním oběžníku shrnout alespoň základní informace k této problematice. Formálním náležitostem při poskytování záruky za jakost se budeme případně věnovat někdy v budoucnu.
Za prvé je nutné záruku za jakost odlišovat od „obecné“ odpovědnosti prodávajícího za vady zboží. V rámci obecné odpovědnosti za vady prodávající mimo jiné odpovídá spotřebiteli za vadu, která „se na věci projeví v době dvou let od převzetí“. Taktéž přímo ze zákona ve spotřebitelských vztazích platí, že „projeví-li se vada v průběhu jednoho roku od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí, ledaže to povaha věci nebo vady vylučuje.“ Nicméně tato právní úprava není zárukou (přestože je tak v praxi někdy označována).
Naopak zárukou za jakost se podle právní úpravy účinné od 6. ledna 2023 rozumí prohlášení „poskytovatele záruky, že kupujícího uspokojí nad rámec jeho zákonných práv z vadného plnění.“ To znamená, že zárukou je poskytnutí dodatečných práv kupujícímu, a to nad rámec těch práv z odpovědnosti za vady, které vznikají kupujícímu přímo ze zákona. Kupříkladu tedy prohlášení, že poskytovatel záruky kupujícímu vrátí kupní cenu, vymění věc nebo ji opraví i v případě, kdy se vada na věci projeví kdykoliv v období 4 let od zakoupení zboží kupujícím (bez ohledu na stav takové věci v době jejího převzetí kupujícím). Pro úplnost připomínáme, že záruku za jakost může kupujícímu poskytnout také jiná osoba než prodávající (nejčastěji výrobce), která je pak kupujícímu z takové záruky zavázána. Taktéž pro úplnost zmiňujeme, že záruku je možné poskytnout i prohlášením uvedeným v reklamě či vyznačením „doby použitelnosti věci na obalu věci“.
S ohledem na výše uvedené tak platí, že záruku za jakost nelze poskytovat ohledně těch práv z odpovědnosti za vady, které kupujícímu vyplývají přímo ze zákona. Z těchto důvodů je tak nutné vždy definovat v čem má vlastně poskytovaná záruka spočívat (v jakém rozsahu je kupující poskytnutím záruky zvýhodněn oproti zákonné úpravě odpovědnosti prodávajícího za vady). V tomto duchu hovoří i důvodová zpráva k nově přijatým ustanovením o záruce za jakost. „Jedná se o dobrovolný závazek poskytovatele záruky, je tedy primárně na něm, k jakým povinnostem se v záruce zaváže. Záruku lze převzít jen nad rámec zákonných práv kupujícího z vadného plnění, aby tímto způsobem nedocházelo ke klamání zákazníků.“
V této souvislosti je vhodné připomenout regulaci v oblasti tzv. klamavých praktik: „Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud prodávající … uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona…“ To znamená, že je obchodníkům zakázáno uvádět jako výhodu pro kupujícího taková práva, která kupujícímu vyplývají již přímo ze zákona. Kupříkladu tedy prezentovat „záruku“ ohledně vad věci, které se projeví v době dvou let od převzetí kupujícím, pokud odpovědnost za takové vady nese obchodník již přímo ze zákona.
Závěrem je možné ještě zmínit, že výše uvedená právní úprava ohledně záruky za jakost platí i pro všechny jiné smlouvy (nejen pro kupní smlouvy), což výslovně zakotvuje ustanovení § 2113 odst. 3 občanského zákoníku „Ustanovení o záruce za jakost se přiměřeně použijí i na záruku převzatou v souvislosti s jinou než kupní smlouvou.“
Josef Aujezdsky
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 03/2024 určený členům tohoto spolku.