Předcházející oběžník jsme věnovali obecným informacím ohledně nové právní úpravy záruky za jakost. Zmínili jsme, že záruku za jakost je nutně odlišovat od „běžné“ zákonné odpovědnosti prodávajícího za vady zboží, v rámci které prodávající mimo jiné odpovídá spotřebiteli za vadu, která „se na věci projeví v době dvou let od převzetí“. Zárukou jsou tedy pouze ty případy, kdy dochází k poskytnutí dodatečných práv kupujícímu, nad rámec jeho zákonných práv z odpovědnosti za vady (záruku za jakost nelze poskytovat ohledně těch práv, které má kupující již přímo ze zákona). V tomto právním oběžníku se budeme zabývat některými dalšími aspekty tohoto institutu.

Záruku za jakost může prodávající (či jiná osoba) poskytnout, jak spotřebiteli (B2C), tak i jiným osobám, kupříkladu podnikatelům (B2B). Právní úprava je ve všech případech shodná, a to s výjimkou obsahových náležitostí záručního listu, jež se uplatní pouze ve spotřebitelských vztazích (viz níže). V každém případě je nutné ze strany poskytovatele záruky vymezit, v čem vlastně poskytovaná záruka spočívá, tedy vymezit, v jakém rozsahu je kupující poskytnutím záruky zvýhodněn oproti zákonné úpravě odpovědnosti prodávajícího za vady.

Záruku je možné poskytnout smluvně, jednostranným prohlášením adresovaným kupujícímu, jednostranným neadresovaným prohlášením „učiněným v reklamě dostupné nejpozději v okamžiku uzavření kupní smlouvy“ či uvedením „záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu věci“ . V této oblasti by tedy měli dbát obchodníci zvýšené opatrnosti, aby nedošlo z jejich strany k poskytnutí záruky, i pokud tak vůbec nechtěli učinit. Platí také, že „určují-li prohlášení o záruce různé záruční doby, platí doba z nich nejdelší.“ Záruční doba běží od odevzdání věci kupujícímu a v případě zásilkového prodeje pak od okamžiku „dojití věci do místa určení.“ Také v oblasti záruční odpovědnosti platí zásada, že při oprávněné reklamaci se záruční doba staví (neběží) po takovou dobu, po kterou kupující „nemůže vadný předmět užívat.“ To znamená, že v těchto situacích může dojít k prodloužení záruční doby.

Jak již bylo nastíněno výše, tzv. tlačítková novela přinesla do českého právního řádu i obsahové požadavky na samotný záruční list (od 6. ledna 2023). Konkrétně byla tato právní úprava zařazena do zvláštních ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli, když § 2174a odst. 1 občanského zákoníku zakotvuje, že: „Poskytovatel záruky vydá kupujícímu nejpozději při převzetí věci potvrzení o záruce za jakost (záruční list) v textové podobě.“ To znamená, že záruční list může být spotřebiteli vydán i v elektronické podobě. Dále pak podle tohoto ustanovení platí, že „Záruční list musí být sepsán jasným a srozumitelným jazykem a musí obsahovat a) údaj, že má kupující ze zákona právo vůči prodávajícímu na bezplatnou nápravu a že toto právo není zárukou za jakost dotčeno, a b) označení věci, na niž se záruka vztahuje, obsah záruky, jméno a bydliště nebo sídlo poskytovatele záruky, postup k uplatnění práv ze záruky a podmínky záruky.“ I v záručním listě je tedy nutné spotřebitele upozornit, že jeho zákonná práva z odpovědnosti za vady nejsou poskytnutou zárukou nijak dotčena.

Josef Aujezdsky

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 04/2024 určený členům tohoto spolku.