Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu zveřejnilo v rámci své sjednocující soudní praxe rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, kde stanovil, že: “náklady řízení spočívající v nákladech na obhajobu v trestním řízení, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nelze odepřít poškozenému (jako náklady, které nebyly vynaloženy účelně ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jen proto, že jde o náklady vynaložené na obhajobu druhým obhájcem poškozeného.”

Zákon č. 82/1998 Sb. se věnuje odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Na základě tohoto zákona lze v případě, kdy trestní řízení neskončí pravomocným odsuzujícím rozsudkem, požadovat po státu mimo jiné náklady právního zastoupení, které musel obviněný (potažmo obžalovaný a v případě řízení dle zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci je obviněný označován jako poškozený) vynaložit na svoji obhajobu. Je třeba upozornit, že se v takovém případě obviněnému nehradí plná výše nákladů na právní zastoupení, ale hradí se náklady vypočítané dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

Zatímco v civilních sporech může být člověk zastupován pouze jedním advokátem, trestní řád vysloveně připouští možnost, aby obžalovaného hájilo více obhájců, proto Nejvyšší soud dovodil, že je správné, aby měl obžalovaný, kterého v trestním řízení soudy očistí, nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na zastoupení i v případě dvou advokátů.