Vzhledem k tomu, že zapracování předpisů EU zabývajících se ochranou spotřebitele provedené ustanoveními občanského zákoníku je v současné podobě přinejmenším špatné, je na vládní úrovni chystána jejich poměrně rozsáhlá novelizace (dále jen „návrh“). Drtivá většina unijních ustanovení, které má návrh implementovat, je v režimu tzv. plné harmonizace, což znamená, že členským státům v zásadě není ponechán prostor pro uvážení. S ohledem na skutečnost, že se jedná o předpisy, které již měly být Českou republikou zapracovány daleko dříve, nelze navrhované změny označit za úplné novinky. Nicméně je nepochybné, že většinou obchodníků mohou být některé povinnosti vnímány jako nové. Těmto některým „novým“ povinnostem se budeme v tomto oběžníku blíže věnovat, a to i přestože finální podoba novelizace není v tuto chvíli ještě zdaleka známa.
Termín dodání zboží
Návrh obsahuje informační povinnost obchodníka (před uzavřením smlouvy) ohledně termínu dodání zboží, přičemž tyto předsmluvní informace by se měly automaticky stát také vždy součástí smlouvy mezi obchodníkem a spotřebitelem. Výslovnou sankcí za nesplnění této povinnosti je možnost odstoupit od smlouvy spotřebitelem, nicméně až po uplynutí dodatečné přiměřené lhůty uvedené ve výzvě kupujícího. I vzhledem k tomu, že spotřebitel může v případě on-line prodeje odstoupit od smlouvy kdykoliv bez uvedení důvodu (do okamžiku dodání zboží), není takováto sankce pro internetové obchodníky problematická. Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že pokud bude termín dodání zboží dohodnut a přitom nebude obchodníkem dodržen, vzniká kupujícímu mimo jiné právo na náhradu škody.
Návrh stanoví také maximální lhůtu pro dodání zboží při prodeji zboží v obchodě, není-li tato lhůta výslovně smluvena (viz výše). Konkrétně ustanovení § 2159 občanského zákoníku má dle návrhu stanovit, že: „není-li ujednána doba plnění, prodávající věc kupujícímu dodá bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, nejpozději však do třiceti dnů ode dne jejího uzavření.“ Toto by platilo i při prodeji zboží v kamenných provozovnách.
Požadavky na změnu uživatelského rozhraní
Ustanovení § 1826a odst. 1 občanského zákoníku má dle návrhu stanovit, že některé informace je v případě prodeje prostřednictvím e-shopu nutné spotřebiteli poskytnout opětovně, a to těsně před tím, než dojde k odeslání objednávky z jeho strany, zřejmě tedy při „odklikávání košíku“. Informace, které mají být v tuto chvíli konkrétně obchodníkem poskytnuty, jsou následující (pro případ prodeje zboží):
Věříme, že tento požadavek by snad neměl pro obchodníky znamenat výraznější zátěž, nicméně bude jistě záležet i na současném stavu jejich uživatelských rozhraní.
Další požadavek je pak stanoven na podobu objednávacího tlačítka: „Podnikatel zajistí, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně vzal na vědomí, že se objednávkou zavazuje k zaplacení. Pokud je objednávka činěna použitím tlačítka nebo podobné funkce, musí být toto tlačítko či podobná funkce snadno čitelným způsobem označeny ‘objednávka zavazující k platbě’ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací.” Pokud nejsou tyto požadavky obchodníkem splněny, neměl by být spotřebitel smlouvou vůbec vázán, což by pochopitelně mohlo generovat řadu sporných situací pro praxi.
Montáž zboží a odpovědnost prodávajícího za vady zboží
Návrh obsahuje podrobnější regulaci situací při montáži zboží. I nedostatky v návodu k instalaci (a to i v případě montáže zboží samotným kupujícím), by mohly způsobit vznik odpovědnosti za vady na straně obchodníka (stejně jako v případě montáže zboží zajišťované přímo obchodníkem). Konkrétně ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku by mělo stanovit, že: „prodávající odpovídá kupujícímu také za vadu způsobenou nesprávnou montáží, která byla podle smlouvy provedena prodávajícím nebo na jeho odpovědnost. To platí i v případě, kdy byla montáž provedena kupujícím a vada nastala v důsledku chyby v návodu k montáži.”
Zvláštní ustanovení o uzavírání smluv po telefonu
Směrnice EU poskytují v některých případech členským státům možnost odchylné právní úpravy v některých oblastech. Jednu z těchto možností by se Česká republika v případě přijetí návrhu rozhodla využít, a to konkrétně v oblasti uzavírání spotřebitelských smluv po telefonu. Konkrétně ustanovení § 1825 odst. 2 občanského zákoníku by dle návrhu mělo omezovat možnosti podoby této kontraktace: „Podnikatel potvrdí spotřebiteli nabídku učiněnou po telefonu v textové podobě. Smlouva je uzavřena až v okamžiku, kdy spotřebitel nabídku podepíše, nebo kdy odešle svůj souhlas v textové podobě.“
Josef Aujezdský
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 1/2019 určený členům tohoto spolku.