V případě, že dojde k odstoupení od kupní smlouvy spotřebitelem bez uvedení důvodu (podle § 1829 občanského zákoníku), taková kupní smlouva zaniká a smluvní strany si mají vzájemně vrátit plnění, které bylo na základě ní poskytnuto. Vzhledem k tomu, že povinnosti stran při vracení plnění jsou zákonem podrobněji regulovány, rozhodli jsme se jim věnovat tento právní oběžník.
Ve vztahu k povinnostem kupujícího vrátit zboží stanoví § 1831 odst. 1 občanského zákoníku následující: „Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží, které od něho obdržel, ledaže mu podnikatel nabídl, že si zboží sám vyzvedne. Lhůta je zachována, pokud spotřebitel odešle zboží před jejím uplynutím.“ Toto tedy znamená, že ode dne následujícího poté, co spotřebitel doručil obchodníkovi (platné) odstoupení od smlouvy, běží čtrnáctidenní lhůta, v rámci které by měl spotřebitel vrátit obchodníkovi zboží. Připomínáme, že vrácení zboží by se mělo dít na náklady spotřebitele, a to za předpokladu, že obchodník splnil řádně informační povinnost. Uvedená čtrnáctidenní lhůta je lhůtou tzv. procesní (podobě jako při samotném odstoupení od smlouvy), což znamená, že pro její dodržení spotřebitelem postačí, pokud dá spotřebitel zboží k přepravě (zboží tak nemusí být v rámci této lhůty obchodníkovi doručeno).
Povinnosti obchodníka pak upravuje blíže § 1832 občanského zákoníku. V této souvislosti zřejmě není nutné zdůrazňovat, že při vrácení peněz spotřebiteli je z pohledu obchodníka vždy vhodné vyčkat, až spotřebitel splní svou výše uvedenou povinnost k vrácení zboží. V tomto duchu hovoří i ustanovení odst. 4 předmětného ustanovení, které zakotvuje: „Odstoupí-li spotřebitel od kupní smlouvy, podnikatel není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky spotřebiteli dříve, než obdrží zboží, nebo než mu spotřebitel prokáže, že zboží odeslal zpět, podle toho, co nastane dříve.“ Výše uvedený vyčkávací přístup tedy neplatí, pokud spotřebitel obchodníkovi prokáže, že zboží odeslal zpět. Co lze považovat za dostatečné k prokázání toho, že spotřebitel zboží odeslal zpět, není stanoveno (lze tak pouze doporučit rozumný přístup v této oblasti).
Při této variantě tak není vyloučeno, že obchodník nemá ve svém držení v určitou chvíli ani finanční prostředky ani zboží, neboť jinak zákon stanoví pro obchodníka čtrnáctidenní lhůtu k vrácení zboží. Konkrétně § 1832 odst. 1 občanského zákoníku totiž uvádí, že „Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžení prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady.“
Výše uvedené ustanovení tedy dále upravuje jak způsob vracení peněz spotřebiteli, tak i otázku vracení nákladů na dodání. Ohledně způsobu vracení finančních prostředků spotřebiteli je stanoveno, že se má dít stejným způsobem, jakým obchodník finanční prostředky přijal. Jiným způsobem může k vrácení peněz dojít, pouze pokud s tím spotřebitel souhlasí a nevzniknou mu tím další náklady. Tato právní úprava, jež má původ ve směrnici o právech spotřebitelů, pochopitelně generuje pro praxi určité otázky, kupříkladu v souvislosti s případy, kdy došlo k úhradě kupní ceny zboží prostřednictvím tzv. dobírky.
Problematice vracení nákladů na dodání zboží spotřebiteli jsme se v právních oběžnících a jiných materiálech již opakovaně věnovali. Nicméně opět můžeme připomenout, že podle ustanovení § 1832 odst. 2 občanského zákoníku platí, že „jestliže spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob dodání zboží, který podnikatel nabízí, vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na dodání zboží ve výši odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží.“ Osobní odběr pak není dle našeho názoru možné označit za způsob dodání zboží.
Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 03/2023 určený členům tohoto spolku.