Důsledky smrti člena bytového družstva jsou upraveny v občanském a obchodním zákoníku. V občanském zákoníku se této problematiky týkají především ustanovení o dědictví a o přechodu nájmu bytu, v obchodním zákoníku pak ustanovení upravující zánik členství v družstvu.
Občanský zákoník
Dědictví Z právní úpravy dědictví jsou pro řešení situace, která nastane po smrti člena bytového družstva významná zejména ustanovení §§ 481 až 484 občanského zákoníku. V těchto ustanoveních jsou obsažena pravidla pro rozhodování soudu o tom, jakým způsobem bude rozdělen majetek spadající do dědictví. Je-li pouze jeden dědic, jehož dědické právo je prokázáno, potvrdí mu soud, že nabyl celé dědictví. Je-li dědiců více, mohou mezi sebou uzavřít dohodu o tom, jakým způsobem dědictví mezi sebou vypořádají. Tato dohoda musí být schválena soudem, který dědictví projednává. Soud dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům. Nedojde-li k dohodě nebo není-li dohoda soudem schválena, potvrdí soud nabytí dědictví podle dědických podílů těm dědicům, jejichž dědické právo je prokázáno. S právní úpravou v občanském zákoníku je plně v souladu ustanovení § 175q občanského soudního řádu, které, je-li dědiců více, také nedává soudu jinou možnost než schválit jejich dohodu o vypořádání dědictví nebo potvrdit nabytí dědictví podle dědických podílů. Soud nemůže, není-li dohody dědiců, sám rozhodnout o tom, jaké konkrétní hodnoty z majetku pozůstalého připadnou jednotlivým dědicům.
Tato ustanovení upravující dědické právo jsou jasná a jednoznačná, jsou však v rozporu s právní úpravu přechodu nájmu družstevního bytu a také s ustanoveními obchodního zákoníku upravujícími postup po zániku členství fyzické osoby v družstvu v důsledku její smrti.
Přechod nájmu Přechod nájmu družstevního bytu je upraven v § 706 odst. 2 a § 707 odst. 2 občanského zákoníku. V těchto ustanoveních je zakotven různý právní režim následků smrti člena bytového družstva v závislosti na tom, jestli se jedná o byt, který byl ve společném nájmu manželů, nebo ne.
Nejedná-li se o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.
Jde-li o byt ve společném nájmu manželů, je důležité, jestli právo na družstevní byt bylo nabyto před uzavřením manželství nebo za trvání manželství. Zemřel-li manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Nabyl-li některý z manželů (popř. oba dva) právo na družstevní byt za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu také připadne členský podíl v družstvu a zůstane nájemcem bytu. V tomto posledním případě pak soud v řízení o dědictví musí ke skutečnosti, že pozůstalý manžel bude nadále výlučným členem družstva a výlučným nájemcem družstevního bytu, přihlédnout.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že problematická situace nastane, bude-li členský podíl v družstvu předmětem dědění a bude-li mít zůstavitel více dědiců. Nedojde-li mezi dědici k dohodě, potvrdí soud dědicům nabytí dědictví podle dědických podílů. Tím dojde k situaci, kdy členský podíl v družstvu připadne najednou více dědicům. Takový stav však je v rozporu se shora uvedenými ustanoveními § 706 odst. 2 a § 707 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterých, jak jsem již uvedl, členství v družstvu a nájem družstevního bytu připadne tomu z dědiců, jemuž připadl členský podíl. Občanský zákoník se v těchto ustanoveních o postupu v případě, že bude více dědiců nezmiňuje a s takovou situací nepočítá. Z poslední věty ustanovení § 707 odst. 2 občanského zákoníku, která stanoví, že jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců a contrario dovozuji, že je-li pouze jeden předmět nájmu, není možné, aby členství zůstavitele přešlo na více dědiců. V ustanovení § 700 odst. 3 občanského zákoníku je navíc stanoveno, že u družstevního bytu může společný nájem vzniknout pouze mezi manžely.
Rozhodne-li tedy v řízení o dědictví soud tak, že potvrdí nabytí členského podílu v družstvu více dědicům, způsobí tím, aniž by proti tomu mohl cokoli udělat, takový stav, který je v rozporu se zákonem. Situace, kdy členský podíl v družstvu bude v dědickém řízení přiřknut několika dědicům podle jejich dědických podílů, má jen dvě možná řešení: Prvním a také nejlepším řešením je vzájemná dohoda dědiců o tom, kdo z nich bude výlučným členem družstva a tedy i výlučným nájemcem družstevního bytu, a jakým způsobem se s ostatními dědici vypořádá. Druhým v úvahu připadajícím řešením je, že jeden z dědiců podá žalobu k soudu, s návrhem, aby bylo rozhodnuto o tom, který dědic bude nadále jako člen družstva výlučným nájemcem družstevního bytu a jakým způsobem se s ostatními vypořádá. Protože zákon neupravuje, jakým způsobem má soud při rozhodování postupovat, je třeba vyjít z ustanovení § 853 občanského zákoníku, které stanoví, že občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani občanským zákoníkem ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší (tzv. analogie). V tomto případě je namístě, aby soud analogicky postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského zákoníku, které upravuje vypořádání spoluvlastníků při zrušení podílového spoluvlastnictví. Při rozhodování o tom, komu z dědiců členský podíl v družstvu připadne, se tedy soud má řídit hledisky, která jsou v ustanovení § 142 odst. 1 uvedena, tj. velikostí podílů a účelným využitím věci.
Obchodní zákoník Podle § 232 obchodního zákoníku zaniká smrtí fyzické osoby její členství v družstvu. Dědic členských práv a povinností může požádat družstvo o členství. Jako obecné pravidlo v družstvech platí, že představenstvo může rozhodnout, jestli určitou osobu přijme za člena družstva či nikoli. Z tohoto pravidla existuje výjimka právě pro družstva bytová – jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, nevyžaduje se souhlas představenstva s jeho přijetím za člena družstva. Ze znění ustanovení § 232 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku dovozuji, že dědic by měl požádat družstvo o členství. Představenstvo družstva sice dědicovu žádost nemůže zamítnout, z ustanovení § 232 obchodního zákoníku však dle mého názoru nelze jednoznačně dovodit, že se dědic stane členem bytového družstva i bez toho, aby o členství požádal.
Zatímco dědic zemřelé fyzické osoby by měl o členství v bytovém družstvu požádat, právní nástupce zaniklé právnické osoby se stane členem družstva automaticky. Vznik jeho členství v bytovém družstvu tedy nejen že nepodléhá souhlasu představenstva družstva (tak jako v případě smrti fyzické osoby), ale navíc je jisté, že se nevyžaduje ani jeho projev vůle v tom směru, že se chce stát členem družstva. Právnické osoby jsou takto oproti fyzickým osobám neodůvodněně zvýhodněny. Považuji za vhodné, aby právní úprava byla novelizována a aby do budoucna právní postavení fyzických osob bylo v otázce přechodu členství zcela jednoznačné, rovnoprávné s osobami právnickými, tj. aby se dědic zemřelé fyzické osoby, která byla členem bytového družstva stal automaticky členem tohoto družstva. Tak by se právní úprava přechodu členství v družstvu dostala do souladu též s výše uvedenými ustanoveními § 706 odst. 2 a § 707 odst. 2 občanského zákoníku, která stanoví jako okamžik přechodu nájmu družstevního bytu okamžik smrti nájemce.
Obchodní zákoník, stejně jako zákoník občanský, žádným způsobem neřeší otázku, jakým způsobem postupovat, připadne-li v souladu s ustanoveními § 483 a § 484 občanského zákoníku členský podíl v družstvu více dědicům. V obchodním zákoníku nejsou obsažena žádná ustanovení o případném rozdělení členského podílu v družstvu (tak jako je tomu např. u společnosti s ručením omezeným).
Stanovení hodnoty členství v družstvu V praxi i v literatuře se objevují tři rozdílné názory na to, jakým způsobem v dědickém řízení (a nejen v něm) stanovit hodnotu členství zůstavitele v bytovém družstvu. Pro správné zodpovězení této otázky je třeba rozhodnout, co vlastně z titulu členství zůstavitele v bytovém družstvu spadá do dědictví. V závislosti na vyřešení této otázky, může být členský podíl zůstavitele v bytovém družstvu ohodnocen buď jako zůstatková hodnota členského podílu zůstavitele v družstvu, nebo jako jeho vypořádací podíl, anebo jako obvyklá (tržní) cena jeho členských práv a povinností.
Zůstatková hodnota členského podílu Ještě před několika lety soudy nejčastěji vycházely z toho, že členství v bytovém družstvu má cenu zůstatkové hodnoty členského podílu. Pojem zůstatková hodnota členského podílu se používal před účinností obchodního zákoníku a rozuměl se jím základní členský vklad spolu s plněními člena družstva připadajícími na byt, jehož byl uživatelem (nájemcem), které byly sníženy podle doby užívání stavby, v níž se byt nacházel (s přihlédnutím k době její životnosti). Je zřejmé, že se jedná o pojem, který se skutečnou hodnotou členství v družstvu má málo společného. Nebylo by proto logické, aby členství v družstvu bylo pro účely dědického řízení (i pro účely jiných řízení – např. řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví nebo řízení o vypořádání společného jmění manželů) oceňováno jako zůstatková hodnota členského podílu, tj. aby předmětem dědictví byla zůstatková hodnota členského podílu zůstavitele v družstvu, která skutečné hodnotě členství v družstvu vůbec neodpovídá.
Vypořádací podíl Vypořádací podíl představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu pro případ zániku jeho členství. Podle ustanovení § 233 odst. 2 obchodního zákoníku se výše vypořádacího podílu určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena družstva násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství (neurčují-li stanovy družstva jinak).
Vypořádací podíl nemůže být předmětem dědictví. Je tomu tak proto, že na vypořádací podíl může vzniknout nárok pouze dosavadnímu členovi družstva, jehož členství zaniklo, nebo dědici člena družstva, který se nestal členem družstva. O první případ se jednat nemůže, protože dosavadní člen družstva je po smrti a nemohou mu proto nově vznikat žádná práva nebo povinnosti. V úvahu však nepřipadá ani druhý případ, protože ten dopadá pouze na situace, kdy dědic zdědil členská práva a povinnosti v družstvu, má tedy po určitou dobu tato práva a povinnosti, ale z nějakého důvodu se nestal členem družstva. Vypořádací podíl nemůže být součástí dědictví, protože součástí dědictví jsou členská práva a povinnosti v družstvu, které dědicové dosud neměli a ve vztahu k družstvu tedy není co vypořádávat (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1523/2000).
Navíc mám zato, že vypořádacím podílem se rozumí částka, která je určena k tomu, aby se družstvo finančně vyrovnalo s osobou, která ukončila své členství v tomto družstvu a takto stanovenou částku není možné použít pro účely vzájemného vypořádání osob, které dosud členy družstva nebyly.
Upozorňuji však na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 411/99, jehož právní věta zní: „Pro určení přiměřené náhrady v souvislosti s vypořádáním dědiců členského podílu v bytovém družstvu lze vycházet z hodnoty vypořádacího podílu zůstavitele stanoveného postupem podle § 233 odst. 2, 3 obchodního zákoníku (popř. upraveného dle stanov družstva)“.
Obvyklá (tržní) cena jeho členských práv a povinností S členským podílem zemřelého člena bytového družstva přecházejí na dědice všechna práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu včetně nájemního práva k družstevnímu bytu. Práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu nebo jejich část je možné převést dohodou, která nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti v bytovém družstvu tedy jsou majetkovým právem, které je volně převoditelné a jehož cenu je možné stanovit cenou obvyklou (tržní cenou). Dědic, jemuž v dědickém řízení připadne členský podíl v družstvu tedy zcela jednoznačně získá majetkovou hodnotu odpovídající obvyklé ceně majetkových práv spojených s členstvím v družstvu. Tuto cenu lze pro účely soudního řízení stanovit znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Lze si představit též stanovení obvyklé ceny členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu formou zpráv od několika různých subjektů působících na trhu s nemovitostmi. Takovéto stanovení hodnoty členství v bytovém družstvu pro účely dědického nebo jiného soudního řízení považuji jako jediné za správné a spravedlivé. Nemyslím si, že by bylo po právu a v souladu s dobrými mravy, aby dědic, kterému připadnou členská práva a povinnosti v bytovém družstvu byl oproti ostatním dědicům neodůvodněně zvýhodněn.
Závěr Závěrem bych rád uvedl, že jsem toho názoru, že by právní úprava dědění členství v bytovém družstvu měla být zákonodárcem změněna tak, aby občanský a obchodní zákoník byly navzájem v souladu, aby si jejich jednotlivá ustanovení vzájemně neodporovala. Dále mám za to, že by bylo dobré, aby byla sjednocena praxe soudů ohledně stanovování hodnoty členství v bytovém družstvu, a to tak, že tato hodnota bude stanovována jako obvyklá cena členských práv a povinností s členstvím v družstvu spojených.