V návaznosti na poznatky z praxe, kdy jsme se opakovaně setkali s tím, že Česká obchodní inspekce kontrolovala plnění informační povinnosti obchodníka vztahující se k otázkám odpovědnosti za vady, je srpnový právní oběžník věnován právě této problematice. Touto oblastí se zabýváme i z toho důvodu, že v poměrně nedávné době (v roce 2006) došlo ke změně právní úpravy regulující rozsah předmětných informačních povinností.

Současné znění ustanovení § 13 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), stanoví, že „prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen ‘reklamace‘) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav.“ Novelou zákona o ochraně spotřebitele provedenou zákonem č. 229/2006 Sb. byla do tohoto ustanovení přidána povinnost informovat spotřebitele také o podmínkách uplatnění rozporu s kupní smlouvou. Zákonné vymezení pojmu „rozpor s kupní smlouvou“ je možné nalézt v ustanovení § 616 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a z tohoto vymezení je možné při poskytování informací spotřebitelům vycházet. Povinnost informovat spotřebitele o podmínkách uplatnění rozporu s kupní smlouvou se pochopitelně uplatní zejména při prodeji movitých věcí.

Jak již bylo zmiňováno výše, kromě informací ohledně uplatnění rozporu s kupní smlouvou je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby, povinen informovat spotřebitele 1) o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, 2) o údajích, kde lze reklamaci uplatnit, 3) o provádění záručních oprav. Při vytváření textů určených pro plnění těchto povinností ze strany obchodníka (a vůbec při jejich naplňování v praxi) je nutné vzít v úvahu zákonná omezení, která na tuto oblast právních vztahů dopadají (zákonná záruka, postup při vyřizování reklamace apod.).

Okamžik, kdy mají být předmětné informace spotřebiteli poskytnuty, zákon o ochraně spotřebitele výslovně neupravuje. V případě smluv uzavíraných v prostředí internetu je však možné poukázat na ustanovení § 53 odst. 6 písm. c) občanského zákoníku, které stanoví, že „po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty informace o službách po prodeji a o zárukách.“