Zákonem č. 286/2009 Sb. vstupuje od 1. 11. 2009 v účinnost novela zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“). Novelizace exekučního řádu mimo jiné zavádí nástroje vedoucí ke zrychlení a zefektivnění exekučního řízení, reguluje způsob výkonu exekuce exekutora při vymáhání peněžitého plnění z hlediska ochrany účastníků exekučního řízení, jednoznačně definuje přiměřenost rozsahu postihovaného majetku a stanovuje nové meze a rozsah dohledu státu nad výkonem exekutorské činnosti.

Přesun kompetencí na exekutory z exekučních soudů, zrychlení a zefektivnění exekučního řízení

V souvislosti se snahou o zrychlení a zefektivnění celého exekučního řízení bude exekuční řízení zahajováno podáním návrhu přímo exekutorovi namísto současného stavu, kdy je podání adresováno exekučnímu soudu. Exekutor následně zajistí, aby návrh na nařízení exekuce obsahoval všechny náležitosti, případně vyzve navrhovatele k odstranění vad podání. Do 15 dnů od obdržení návrhu (či odstranění vad) požádá exekutor soud o pověření provedením exekuce. Soud je povinen do 15 dnů nařídit usnesením exekuci a jejím provedením pověřit příslušného exekutora, přičemž způsob provedení exekuce si následně určí sám exekutor v exekučním příkazu. Exekutor bude moci exekuci provádět až po udělení pověření soudem. Smyslem změny je tedy zjednodušení postupu při zahájení exekuce, aby po podání návrhu na exekuci provedly přezkum formálních náležitostí nikoli exekuční soudy, které jsou v současné době touto administrací neúnosně přetěžovány, ale exekutor, který by za tuto agendu nově nesl plnou odpovědnost. Komunikace exekutora se soudem a součinnost exekutora s orgány veřejné správy a dalšími institucemi má podle nové právní úpravy, z důvodu urychlení exekučního řízení, probíhat přednostně prostřednictvím elektronických prostředků. Vzhledem k postupující elektronizaci se umožňuje, aby exekuční spis mohl být veden nejen v listinné, ale i v elektronické podobě.

Poměrně často dojde v praxi k velkému počtu případů, kdy v průběhu řízení např. zanikne pohledávka, u povinného není nalezen žádný postižitelný majetek nebo v průběhu řízení zanikne povinný subjekt. V takovém případě obyčejně oprávněný většinou souhlasí se zastavením exekuce a mezi účastníky není o zastavení sporu. Zastavení exekuce exekutorem pak není na újmu práv účastníků řízení, ba naopak, neboť exekutor může exekuci zastavit operativněji a rychleji než soud a zajistit poté rychlou deblokaci majetku povinného.

Návrh na odklad a zastavení exekuce se bude nově podávat exekutorovi (nikoliv vždy exekučnímu soudu jako doposud) a je tedy další významnou změnou exekučního řádu. Pokud exekutor návrhu na odklad exekuce nevyhoví do 7 dnů, postoupí jej s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne nejpozději do 15 dnů. Co se týče návrhu na zastavení exekuce, exekutor do 15 dní od doručení návrhu obešle všechny účastníky exekučního řízení, tj. především oprávněného. Exekutor neobesílá účastníky jenom v případě, že návrh na zastavení exekuce navrhl oprávněný. Pokud všichni účastníci souhlasí, vydá exekutor do 30 dnů návrh na zastavení exekuce. V opačném případě postoupí v této lhůtě celý spis k rozhodnutí exekučnímu soudu. Výslovně se stanoví, že exekutor není oprávněn do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce činit žádné úkony směřující k provedení exekuce, ledaže se jedná o návrh, který je svévolným, účelovým nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Tím se oproti stávající právní úpravě významně posiluje procesní ochrana nejen povinného, ale i oprávněného, neboť se snižuje prostor pro maření exekučního řízení ze strany povinného.

Přiměřenost exekuce, posílení ochrany práv účastníků exekučního řízení

Novelizace exekučního řádu reaguje na potřeby praxe jednoznačně definovat přiměřenost rozsahu postihovaného majetku k vymáhané pohledávce, k jejímu příslušenství a vymáhaným nákladům. Zejména praxe ukázala, že dosavadní průběh exekucí je leckdy nevyhovující a poškozuje práva občanů. Exekuce nesmí sloužit k omezení povinného ve větší než nezbytné míře a novelizace exekučního řádu tak posiluje zásadu proporcionality a humanizace exekučního řízení. Podle stávající úpravy byl sice exekutor povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.

V praxi však nezřídka docházelo k neadekvátním situacím, kdy exekutor prodal v dražbě nemovitost dlužníka řádově v částce sta tisíců korun českých, přestože věřitel vymáhal po dlužníkovi částku deset tisíc korun českých. Podle nové právní úpravy musí zvolený způsob exekuce směřovat proti majetku, který svou hodnotou odpovídá výši vymáhaných nároků. Prioritní bude provedení exekuce přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy nebo zřízením exekutorského zástavního práva. Pouze v případě, že výnos z těchto způsobů exekuce není postačující, provede se exekuce vymáhající peněžité plnění prodejem movitých nebo nemovitých věcí, resp. prodejem podniku. Bude-li tedy povinný mít dostatek prostředků na účtu, nemůže exekutor zvolit jiný způsob exekuce. Podmínka přiměřenosti bude závazná a její nedodržení se podle novelizace exekučního řádu bude pokládat za porušení zákona, což bude považováno za kárné provinění exekutora. Pokud by se tedy po novelizovaném znění exekučního řádu stalo, že exekutor skutečně prodá v dražbě např. dům kvůli vymáhání pohledávky ve výši deset tisíc korun českých a současně bude ignorovat skutečnost, že povinný má na účtu finanční prostředky přesahující tuto částku nebo dostačující mzdu na to, aby mu byly z ní prováděny srážky, tak by toto jednání exekutora bylo nepochybně podnětem pro kárné řízení.

Dále se odstraňuje problém stávající praxe spočívající v situaci, kdy je povinným plněno, resp. exekutorem plnění vymáháno ve více částkách nižší nominální hodnoty. Novela exekučního řádu stanovuje lhůtu 30 dnů, do níž je exekutor povinen oprávněnému vymožené plnění vyplatit, a to i když jde jen o plnění částečné, převyšuje-li částku 1.000,- Kč. Tento krok by tedy měl posílit právní postavení věřitelů a zlepšit jejich situaci pokud jde o nakládání s vymoženými finančními prostředky. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor bude povinen ve stanovené lhůtě zajistit výplatu i částečného plnění oprávněnému.

Zcela nově se zavádí institut jistoty složené v exekuci, s jejímž zaplacením je spojen odklad exekuce. Výrazně se tím zvyšuje ochrana povinného v případě, kdy rozporuje některou z okolností rozhodných pro provedení exekuce a zároveň se zvyšuje i ochrana oprávněného, který má pro případ zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zajištěnou úhradu své pohledávky ze složené jistoty. Je-li tedy u exekutora nebo exekučního soudu složena jistota ve výši vymáhané pohledávky a odměny exekutora, exekutor nebo exekuční soud na návrh povinného provedení exekuce odloží. Pokud však nedojde k zastavení exekuce, tj. že návrh nebyl důvodný, použije se jistota na úhradu vymáhané pohledávky a odměny exekutora. V případě, že bude exekuce zastavena, vrátí se složená jistota složiteli.

Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech jako nový způsob exekuce

Jako nový způsob provedení exekuce při vymáhání peněžitého plnění zavádí novela exekučního řádu zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Právní úprava je obdobná jako v případě výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech podle občanského soudního řádu. Cílem nové úpravy je vytvořit v průběhu exekuce zajišťovací instrument na nemovitosti povinného ve prospěch oprávněného, aniž by bylo třeba nemovitost přímo prodávat, a tím vytvořit prostor pro uspokojení oprávněného v součinnosti s povinným. Na rozdíl od ostatních způsobů výkonu rozhodnutí nebude pohledávka oprávněného uspokojena, ale jen zajištěna pro případ, že nebude splněna ani dodatečně. Toto nové ustanovení je rovněž výrazem humanizace exekučního řízení, neboť dává povinnému možnost sanovat dlužnou pohledávku jinak než nuceným prodejem nemovitostí.

Ukládání pořádkových pokut exekutorem

Za porušení povinnosti k součinnosti exekutorovi ze strany třetích osob může podle stávající právní úpravy sankcionovat tyto osoby pouze soud, a to na návrh exekutora. Vzhledem k ustálené judikatuře, která toto oprávnění exekutorům již v současné době uznává, zavádí nová právní úprava soudním exekutorům přímé ukládání pořádkových pokut povinovaným subjektům. Exekutorům se tedy nesvěřuje obsahově nová pravomoc, pouze se odstraňuje nekoncepčnost stávající úpravy, kdy naopak v těch případech, v nichž by se logicky očekávalo, že exekutor bude mít toto oprávnění, toto oprávnění neměl. Doposud se exekutor v takových případech musel obracet na soud, přestože jde v podstatě o bagatelní agendu. Proti uložení pořádkové pokuty je přípustný opravný prostředek, o němž bude rozhodovat soud, takže právo na řádný proces nebude nijak dotčeno.

Změna koncepce generálního inhibitoria

Podle stávající právní úpravy nesmí povinný, kterému bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, nakládat se svým majetkem. Citované ustanovení zavedlo institut tzv. generálního inhibitoria, na základě kterého je povinnému znemožněno snižovat hodnotu svého majetku, vyvádět z něj věci a práva v průběhu exekuce a mařit tím její účel. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je dle stávající judikatury absolutně neplatný.

Novelou exekučního řádu rovněž dochází ke změně koncepce generálního inhibitoria, a to tak, že se z premisy absolutní neplatnosti přechází na premisu neúčinnosti. Generální inhibitorium slouží k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů, nikoliv však dalších osob či dokonce povinného, který tak může účinně zpochybnit své vlastní úkony v časově neomezené lhůtě. Tímto zpřesněním je povinný omezen v možnosti obcházet účel exekučního řízení. Třetí osoby jsou ochráněny tím, že v Centrální evidenci exekucí mohou zjistit, zda je proti povinnému exekuce vedena. Vůči třetím osobám se zde tedy uplatňuje stejný princip, jako u jiných veřejně přístupných evidencí a registrů. Jak jsem již výše uvedl, bude muset exekutor, oprávněný nebo jiný věřitel s přihlášenou pohledávkou, podle novely exekučního řádu, odporovat právní úkony povinného, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky a navrhnout soudu, aby určil, že jsou vůči němu právně neúčinné.

Sankční novela, snížené náklady exekuce

Praxe doposud ukázala, že podle stávající právní úpravy, neexistoval právní nástroj donucení k nápravě v případě nečinnosti Exekutorské komory nebo jejího postupu v rozporu s exekučním řádem. Pokud Exekutorská komora nebude plnit své zákonné povinnosti, může na základě novelizovaného znění exekučního řádu Ministerstvo spravedlnosti převést část kompetencí komory na sebe a zavést tím na komoru nucenou správu. Podle této novely, která byla zákonodárcem pracovně pojmenována jako „sankční novela“, bude zároveň jmenovat a odvolávat jmenované exekutory ministr spravedlnosti, a to i bez součinnosti Exekutorské komory.

Zcela novým nástrojem exekutora je zavedení tzv. zálohy na snížené náklady exekuce. Pověřený exekutor spolu se zasílaným návrhem na nařízení exekuce vyčíslí vymáhaný nárok, náklady oprávněného a svou zálohu na snížené náklady exekuce. Zároveň vyzve povinného, aby do 15 dní uhradil vymáhaný nárok a tuto sníženou zálohu exekutora. Po splnění povinnosti exekutor vydá neprodleně příkaz k úhradě exekuce, právní mocí tohoto příkazu se považuje exekuce za provedenou. V opačném případě povinný ztrácí výhodu snížených nákladů exekuce spočívajících v záloze exekutora, a exekutor bude pokračovat v exekuci, když povinný bude posléze povinen uhradit náklady exekuce v plné výši.

Další významnou změnou proti stávající právní úpravě je pravomoc exekučního soudu v případě, že pro vedení exekuce nejsou důvody nebo tyto důvody již zanikly v průběhu exekučního řízení, že exekuční soud může kdykoliv z podnětu kteréhokoli subjektu včetně třetích osob zastavit exekuci i bez návrhu. Stejně tak může exekuční soud postupovat při zhojení či jiné nápravě těch pochybení, které sám zjistil ze své úřední povinnosti. Soud dále rozhodne o zastavení exekučního řízení bez návrhu také tehdy, pokud bude mít ověřen průběh exekučního řízení u exekutora a bude mít za to, že exekutor nerozhodl o zastavení k návrhu účastníků, ačkoliv k tomuto kroku byly splněny veškeré podmínky.

Novela exekučního řádu dále rozšiřuje rozsah subjektů podléhajících kárné odpovědnosti za kárné provinění (o odpovědnost exekutorského koncipienta), upravuje složení kárné komise, kárných žalobců a doplňuje řízení před kárným senátem. Uvedená novelizace se rovněž dotýká některých terminologických zpřesnění stávající právní úpravy.