Články
Ostatní
Sdílet

Legislativní novinky - zákon č. 155/2010 Sb.

11. 4. 2014
2 minuty čtení

Dne 21. května 2010 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů. Tento zákon mimo jiné novelizuje zákon o ochraně spotřebitele a ustanovení občanského zákoníku ohledně tzv. spotřebitelských smluv, přičemž některé z provedených změn budou mít vliv i na právní postavení provozovatelů internetových obchodů. Mezi další předpisy, které jsou tuto novelizací dotčeny, patří i zákon o České obchodní inspekci, zákona o technických požadavcích na výrobky a živnostenský zákon.

Nejdůležitější změnou z teoretického pohledu je zavedení nové definice spotřebitele do českého právního řádu. Problematice vymezení pojmu „spotřebitel“ jsme se blíže věnovali v březnovém oběžníku (3/2010), v rámci kterého bylo zmiňováno, že zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) obsahují každý jinou definici spotřebitele. Zákon č. 155/2010 Sb. tuto situaci mění a sjednocuje úpravu v obou uvedených předpisech, přičemž spotřebitele nově vymezuje jako „fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“. Od účinnosti zákona č. 155/2010 Sb., jež nastane 1. srpna 2010, tak bude nepochybné, že spotřebitelem se pro účely výše uvedených zákonů rozumí výhradně fyzická osoba. Zúžení pojmu spotřebitel pouze na fyzické osoby věrněji odráží stávající komunitární úpravu a mělo by přispět k odstranění v praxi někdy problematických situací.

Další důležitou změnou provedenou v občanském zákoníku je nahrazení jeho ustanovení § 55 odst. 2 novým zněním. Současná podoba tohoto ustanovení je následující: „Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a ). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.“ Ustanovení § 56 občanského zákoníku obsahuje úpravu nedovolených smluvních ujednání ve spotřebitelských vztazích. Před účinností předmětné novely byla takováto ujednání tzv. relativně neplatná, což znamenalo, že spotřebitel se musel jejich neplatnosti výslovně dovolat (právní úkonem vůči dodavateli). Od účinnosti zákona č. 155/2010 Sb. jsou taková ujednání tzv. absolutně neplatná, což znamená, že spotřebitel se neplatnosti nemusí dovolávat a soud k případné neplatnosti takových ujednání přihlíží automaticky. Ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku nově zní: „Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.“

Vstupte

K dalšímu čtení

Ostatní

Nový realitní zákon v praxi

4. 9. 2020

>
Ostatní

Judikatura SDEU v oblasti vyčerpání práv k ochranným známkám

13. 7. 2020

>