Vláda České republiky schválila dne 16.03.2015 návrh novely zákona, kterým se mění zákon o ochraně spotřebitele a některé další zákony. Cílem plánované novelizace je mimo jiné zajištění správné a úplné transpozice směrnic a nařízení Evropské unie.
Jak je i z názvu unijních předpisů naznačeno, kromě zvýšení ochrany spotřebitele má být také rozšířeno využití mimosoudních řešení sporů ze spotřebitelských smluv. V současné době je zde hned několik možností, jak řešit spor podnikatele se spotřebitelem mimo soudní systém. Kromě rozhodčího řízení a mediace, které mohou být relativně vysoce nákladové, je zde Finanční arbitr pro řešení sporu v oblasti finančních služeb, Energetický regulační úřad pro oblast energetiky a Český telekomunikační úřad pro oblast elektronických komunikací a poštovních služeb (dále také jako „specializované subjekty“). Před specializovanými subjekty lze mimosoudně řešit spotřebitelské spory (často s nižšími náklady), nicméně každý ze specializovaných subjektů má úzce vymezenou věcnou působnost. V souladu s požadavkem na přijetí předmětné novely, která by byla v souladu s unijními předpisy, bylo nutné hledat subjekt, který by rozhodoval ostatní (nejčetnější) spory ze spotřebitelských smluv, aby tyto spory nemusely být primárně řešeny soudní cestou. V tomto směru ponechávají unijní předpisy na členských státech, jaký způsob a formu řešení spotřebitelských sporů mimo svůj soudní systém zvolí. Vláda nakonec schválila podobu zákona, ve kterém roli „řešitele“ přebírá Česká obchodní inspekce.
Novela zákona o ochraně spotřebitele vymezuje rozsah řešení tak, že Česká obchodní inspekce bude řešit spotřebitelské spory z kupní smlouvy nebo ze smluv o poskytování služeb, a to s některými výjimkami. Působnost České obchodní inspekce by se tak zaměřila zejména na spory týkající se prodeje v obchodě, zhotovování věci, opravu a úpravu věci, kupní smlouvy a spory s ní související, spory ze smluv o dílo a spory ze zápůjček, kde jednou ze stran je spotřebitel.
Na rozdíl od rozhodnutí specializovaných subjektů by neměl být výsledek mimosoudního řešení sporu vykonatelný a nebylo by možné na základě něj rovnou vést exekuci. Cílem této nové úpravy také je vést podnikatele a spotřebitele k dohodě, která by na závěr byla písemně uzavřena. Pokud by strany tuto dohodu nedodržovaly, bylo by nutné se obrátit ještě na soud, který by přímo uložil povinnost straně dohody k plnění z této dohody, ke které se zavázala. Podobně jako je tomu podle občanského zákoníku bude mít prodávající (podnikatel) povinnost jasně a srozumitelně a snadno dostupným způsobem informovat spotřebitele o orgánu mimosoudního řešení sporů, a to podle toho, pod jaký orgán ten daný případný spor může spadat. Například podnikatel nabízející úvěry uzavírané prostřednictvím prostředků komunikace na dálku by měl spotřebitele poučit o možnosti řešit případný spor před Finančním arbitrem (pokud se spor bude týkat např. vrácení nesprávně vyúčtovaného poplatku za uzavření úvěrové smlouvy) nebo před Českým telekomunikačním úřadem (pokud se bude spor týkat využití prostředku komunikace na dálku).
Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu by bylo zahajováno pouze na návrh spotřebitele. Jak bylo nastíněno výše, nejedná se o soudní či správní řízení, proto zákon používá výraz „řešení“. Česká obchodní inspekce v rámci tohoto řešení vystupuje jako tzv. konciliátor a snaží se vést v rámci tzv. konciliace obě strany k uzavření dohody. Řešení lze zahájit pouze v případě, že věc již nebyla vyřešena jinak. Spotřebitel musí zahájit řešení nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy uplatnil právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé. Zahájením řešení se staví promlčecí lhůta pro uplatnění tohoto práva soudní cestou. Nicméně zahájení řízení nebrání oběma stranám domáhat se svých práv soudní cestou. Řešení sporu musí být ukončeno nejpozději do 90-ti dnů od jeho zahájení, pouze u zvlášť složitých sporů může být lhůta prodloužena, ale maximálně o dalších 90 dnů. Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu končí výše zmiňovanou dohodou stran či jinými výslovně stanovenými způsoby. Řešení sporu není zpoplatněno a náklady spojené s tímto řešením si každá ze stran nese sama.
Pozitivem této nové koncepce má být rychlost řešení sporů a snaha o dohodu mezi podnikatelem a spotřebitelem. Také se předpokládá celkové snížení nákladů souvisejících se spotřebitelskými spory a snížení nápadu spotřebitelských sporů u obecných soudů, a to bez narušení vztahů mezi podnikatelem a spotřebitelem. Nicméně lze předpokládat, že s ohledem na svou dosavadní činnost může Česká obchodní inspekce stranit při řešení sporů spíše spotřebitelům a tím stavět prodávajícího do situací, ve kterých nebude ochotný přistoupit na dohodu. Podnikatelé se také mohou oprávněně obávat toho, že informace z řešených sporů mohou být použity pro případné zahájení správního řízení proti podnikateli pro porušení zákona. Až po případném zavedení tohoto systému se však ukáže, zda bude tento způsob mimosoudního řešení sporů praktický a zda jej spotřebitelé budou využívat. V současné chvíli je předmětná novela zákona o ochraně spotřebitele v procesu schvalování Poslaneckou sněmovnou České republiky po prvním čtení. S ohledem na povahu této novely a stále se zvyšující snahu o posílení ochrany spotřebitele (včetně snižování jeho nákladů ve sporech), se lze spíše domnívat, že tato novela bude schválena.
Alžbeta Hudáková
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 5/2015 určený členům tohoto spolku.