V rámci Evropské unie je v současné době projednáván návrh směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží (dále též jen jako „návrh“). Vzhledem k tomu, že přijetí této směrnice může mít ve střednědobém horizontu dopady na internetové obchodníky (po jejím zapracování do našeho právního řádu), rozhodli jsme se věnovat předpokládané budoucí regulaci tento právní oběžník.
Smyslem úpravy směrnice má být odstranění některých rozdílů ve smluvním právu jednotlivých členských zemí EU, a tedy dosažení úplné harmonizace v některých přesně vymezených právních otázkách souvisejících s prodejem zboží v obchodě (spotřebitelům). Toto znamená, že členské státy by neměly mít možnost přijmout jinou právní úpravu (ať přísnější či méně přísnou). Výhodou této koncepce by mělo být, že právní úprava bude ve všech zemích EU shodná. Nicméně nedojde k harmonizaci celého smluvního rámce mezi obchodníkem a spotřebitelem (a ani o harmonizaci celé problematiky odpovědnosti za vady), což znamená, že stále budou přetrvávat podstatná národní specifika.
Směrnice má primárně upravovat oblast vztahů nazývaných v předchozím občanském zákoníku jako „shoda s kupní smlouvou“ a související nároky spotřebitele v případě, že nastane rozpor s kupní smlouvou (včetně toho, jakým způsobem se tyto nároky uplatňují). Návrh nereguluje poskytování služeb, přičemž smluvní státy mohou případně vyloučit dopady směrnice také na prodej použitého zboží. Poslední projednávaná verze návrhu se vztahovala již i na prodej zboží v kamenných provozovnách (což by mělo znamenat, že obchodníci v prostředí internetu nebudou v této oblasti znevýhodněni).
Oproti současné právní úpravě tzv. jakosti při převzetí dle ustanovení § 2161 občanského zákoníku by implementací směrnice zřejmě došlo k rozšíření okruhu případů, které budou moci být považovány jako nesoulad se smlouvou. Konkrétně je možné zmínit ustanovení čl. 5 písm. c) návrhu, jež stanoví, že „zboží musí mít takovou kvalitu a výkonové schopnosti, které jsou běžné pro zboží stejného druhu a které může spotřebitel očekávat vzhledem k povaze zboží a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení učiněné prodávajícím … nebo jinými osobami v dřívějších článcích řetězce transakcí, včetně výrobce…“ Obchodník by tak byl „odpovědný“ i za prohlášení o vlastnostech prodávaného zboží, které učinila jiná osoba, tedy nikoliv pouze prodávající či výrobce zboží, ale i „jiné osoby v dřívějších článcích řetězce transakcí“. Nároky obchodníka vůči osobám, které takové veřejné prohlášení ohledně zboží učinily, pak upravuje čl. 16 návrhu. APEK bude usilovat o to, aby došlo ke změně tohoto ustanovení, které považujeme za potencionálně problematické.
Návrh obsahuje také podrobnější regulaci situací při instalaci zboží. Konkrétně je možné uvést, že i nedostatky návodu k instalaci (i v případě instalace zboží kupujícím), mohou způsobit rozpor se smlouvou. V této souvislosti je možné zmínit také ustanovení čl. 10 odst. 2 návrhu, že v případě, kdy instalované zboží neodpovídá smlouvě, nese obchodník náklady na jeho případnou odinstalaci a opětovnou instalaci. Toto však není výrazný rozdíl oproti stávající regulaci v oblasti náhrady nákladů souvisejících s odpovědností za vady prodávajícího.
Další potencionální změnu pak obsahuje ustanovení čl. 8 odst. 3 návrhu, které uvádí, že „jakýkoli nesoulad se smlouvou, který se projeví v průběhu dvou let … se považuje za nesoulad se smlouvou…“ Tedy prodlužila by se lhůta zakotvená v ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku , a to ze 6ti měsíců na 2 roky. Nicméně vzhledem k tomu, že v české praxi je stále dost vžita dvouletá zákonná záruka podle předchozího občanského zákoníku a existují pochybnosti ohledně výkladu stávající právní úpravy v této oblasti, neviděli bychom toto jako fundamentální rozdíl.
Josef Aujezdský, advokát
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 03/2018 určený členům tohoto spolku.