V posledních několika letech začala být věnována pozornost regulaci tzv. zprostředkovatelských platforem (on-line tržišť), a to i s ohledem na významné postavení, které některé z nich v rámci ecommerce požívají. Nejdříve vstoupilo v účinnost nařízení o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb , které primárně řeší obsah smluvních vztahů mezi provozovatelem platformy a jednotlivými obchodníky. Do tzv. omnibus směrnice pak byla zařazena ustanovení, které stanoví provozovatelům platforem i některé povinnosti vůči spotřebitelům. Tyto povinnosti mají být promítnuty do novelizace zákona o ochraně spotřebitele , o které APEK průběžně a rozsáhle informuje. Další otázky z této oblasti pak budou řešeny v rámci nedávno přijatého nařízení DSA (Digital Services Act) , které nabývá účinnosti 17. února 2024.
V tomto právním oběžníku se budeme věnovat právě novelizaci zákona o ochraně spotřebitele, neboť nové povinnosti provozovatelů platforem (on-line tržišť) do určité míry ovlivňují i postavení samotných obchodníků. Hlavní změna by měla spočívat ve větším důrazu na informační povinnosti provozovatele platformy (on-line tržiště) vůči spotřebitelům.
On-line tržiště má být nově vymezeno jako „služba umožňující spotřebiteli uzavírat distančním způsobem smlouvu s prodávajícím nebo jinou osobou za využití softwaru zahrnujícího internetovou stránku, část internetové stránky nebo aplikaci, provozovaného jiným podnikatelem, než je prodávající, nebo jeho jménem…“. Informační povinnost dle ustanovení § 11b písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se má vztahovat k pořadí zobrazování jednotlivých nabídek na on-line tržišti. Provozovatel platformy bude povinen poskytnout spotřebiteli hlavní parametry, dle kterých jsou spotřebiteli nabídky při vyhledávání na tržišti předkládány, a to „v konkrétním oddílu on-line rozhraní tak, aby byla přímo a snadno dostupná z místa, na němž jsou učiněny nabídky, které jsou výsledkem vyhledávání na základě dotazu spotřebitele“. Jeví se tak, že tuto povinnost nebude moci provozovatel platformy plnit pouze skrze zmínky v obchodních podmínkách či obdobných smluvních dokumentech, nýbrž že bude muset být zobrazována přímo při vyhledávání. Absence takové informace bude klasifikovatelná jako nekalá obchodní praktika, konkrétně klamavé opomenutí dle ustanovení § 5a odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele.
Další regulatorní požadavek, který je vhodné zmínit, má být obsažen v ustanovení § 11b písm. d) zákona o ochraně spotřebitele. Podle tohoto ustanovení bude mít provozovatel on-line tržiště povinnost poskytnout spotřebiteli předem informaci o tom, jak jsou případně rozděleny závazky vůči spotřebiteli mezi tímto provozovatelem a samotným prodávajícím (osobou nabízející výrobky či služby na on-line tržišti). Tedy, který subjekt a jak je odpovědný za splnění povinností vůči spotřebiteli, případně, jakým způsobem mají mezi sebou tuto odpovědnost upravenou. Koncepty zprostředkovatelských platforem se totiž mohou lišit kupříkladu i v závislosti na tom, jakou míru ochrany z pohledu právního zajišťuje provozovatel on-line tržiště spotřebitelům (tím, že se zavazuje ke splnění určitých povinností za obchodníka).
Další informací, která musí být provozovatelem on-line tržiště uvedena, je, zda osoba zde nabízející výrobky nebo služby je či není v postavení podnikatele. S tímto pak souvisí i bod, který požaduje výslovné informování spotřebitele o tom, že pokud prodávající na platformě není v postavení podnikatele, tak nelze uplatnit ochranu spotřebitelským právem.
Jak již bylo zmiňováno výše, další regulaci do této oblasti přinese Digital Services Act, které se budeme blíže zabývat v některém z následujících právních oběžníků.
Aneta Kalivodová a Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 10/2022 určený členům tohoto spolku.