Mašek, Kočí, Aujezdský a Nosko & Partners se stávají MKA Nosko
Více
Články
Občanské právo
Sdílet

Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilým

Partner
11. 4. 2014
8 minuty čtení

Šestileté dítě se vrací ze školy a cestou při přecházení frekventované ulice způsobí autonehodu, při které se srazí dvě projíždějící motorová vozidla. Žák základní školy o přestávce uklouzne na schodech a zlomí si nohu.

Šestnáctileté dítě se ve svém volném čase popere s kamarádem a roztrhne mu při tom zimní bundu. Pětileté dítě hodí kámen na kolemjedoucí motorové vozidlo a rozbije mu přední okno. Ve všech shora uvedených případech dojde ke způsobení škody, a to buď škody na věcech či škody na zdraví. Kdo však bude za tuto škodu odpovědný? Bude to nezletilé dítě, které škodu způsobí, budou to jeho zákonní zástupci či další osoba, která dítě např. na přechodnou dobu hlídá?

Zákonný návod, jak na tuto otázku odpovědět, dává zejména ustanovení § 422 občanského zákoníku Podle tohoto ustanovení nezletilý odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Společně a nerozdílně s ním odpovídá, ten kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li nezletilý, který způsobí škodu, pro svoji nedostatečnou duševní vyzrálost schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu pouze ten, kdo je povinen vykonávat na ním dohled. Osoba povinná vykonávat dohled nad nezletilým se může zprostit odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbala.

Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilým dítětem připadá v úvahu za předpokladu, že u jeho osoby jsou splněny další zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. jednání nezletilého, škoda jako následek tohoto jeho jednání a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem.

Ustanovení § 422 občanského zákoníku dopadá pouze na případy škody způsobené nezletilými dětmi. Způsobí-li škodu dítě, které již nabylo zletilosti, ať už dosažením věku osmnácti let či uzavřením sňatku, odpovídá za škodu výlučně toto zletilé dítě. Spoluodpovědnost osob, které by odpovídaly za škodu v důsledku zanedbání náležitého dohledu zde nepřipadá v úvahu. Zákon vychází ze skutečnosti, že dosažením zletilosti nabývá fyzická osoba způsobilost k právním a tím i k protiprávním úkonům v plném rozsahu a sama odpovídá za své jednání a tedy i za škodu, kterou svým jednáním způsobí. Tím, že určitá osoba dosáhne zletilosti odpadá povinnost dalších osob dohlížet na její jednání a zároveň tedy i případná aplikace ustanovení § 422 občanského zákoníku.

Ustanovení § 422 občanského zákoníku nabízí čtyři různé alternativy okruhu osob odpovědných za škodu způsobenou nezletilým škůdcem. Za škodu může být odpovědný buď výlučně nezletilý škůdce, nebo výlučně osoba, která je povinna vykonávat nad ním dohled, nebo mohou odpovídat oba společně, anebo může nastat situace, kdy nebude odpovídat ani jeden z nich.

Odpovědnost nezletilého dítěte za škodu jím způsobenou připadá v úvahu, způsobí-li škodu nezletilý, který již je natolik rozumově vyspělý, že je schopen posoudit následky svého jednání a toto své jednání ovládnout. Není možné přesně stanovit určitou věkovou hranici, od které již nezletilý odpovídá za důsledky určitých svých činů. V konkrétním případě je potřebné posoudit osobnost nezletilého škůdce, zhodnotit míru jeho rozumové vyspělosti, a posoudit, jestli je schopen rozpoznat protiprávnost určitého svého jednání a uvědomit si jeho důsledky (tzv. intelektuální stránka) a zda je schopen rozhodovat svojí vlastní vůlí o tom, zda bude jednat určitým způsobem či zda od určitého svého jednání upustí (tzv. volní stránka). K odpovědnosti nezletilého za jeho určité jednání musí být ve vztahu k tomuto jednání naplněna jak intelektuální, tak volní stránka. Pokud tomu tak není, nezletilá osoba za škodu neodpovídá, z důvodu nedostatku zavinění. Odpovědnost nezletilého musí být vždy posuzována z jeho subjektivního hlediska. V případném soudním řízení je zpravidla potřebné k posouzení osoby nezletilého přibrat znalce či si alespoň vyžádat odborné vyjádření např. od příslušného zdravotnického zařízení.

Za škodu může dále odpovídat ten, kdo byl povinen vykonávat dohled nad nezletilým, který svým jednáním způsobil škodu. Osobami, které mají povinnost nad nezletilým vykonávat dohled, jsou na prvním místě zejména jeho rodiče. Rodiče mají povinnost vychovávat své dítě, usměrňovat jeho chování a dohlížet na něj. Tuto povinnost mají oba rodiče i za situace, kdy dítě bylo svěřeno do výchovy jen jednomu z nich, v takovém případě by však podle okolností konkrétního případu za škodu odpovídal spíše ten z rodičů, který má dítě ve své péči. Odpovědnost rodičů odpadá zejména tehdy, byli-li podle zákona o rodině zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Odpovídat za škodu mohou též osvojitelé, kteří jsou z pohledu odpovědnosti za škodu způsobenou nezletilým dítětem v obdobném postavení jako jeho rodiče, budoucí osvojitelé, kteří mají nezletilé dítě v preadopční péči či pěstouni nezletilého dítěte, kteří jej převzali do pěstounské péče. Zemřeli-li rodiče nezletilého, byli-li zbaveni rodičovské zodpovědnosti či nemají-li způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, může soud ustanovit nezletilému dítěti poručníka, mezi jehož povinnosti patří též dohled nad chováním nezletilého, a proto i on může být odpovědný za škodu způsobenou nezletilým. Je-li nezletilé dítě v souladu s ustanovením § 45 zákona o rodině svěřeno do péče jiné fyzické osoby než rodiče – zpravidla se jedná o příbuzného dítěte – pak povinnost náležitého dohledu přísluší této fyzické osobě. Tráví-li nezletilé dítě prázdniny např. na chalupě u příbuzných, pak tito příbuzní mají po dobu pobytu tohoto nezletilého dítěte na jejich chalupě povinnost náležitého dohledu nad ním. Další osobou, která může být odpovědná za škodu způsobenou nezletilým škůdcem z důvodu zanedbání náležitého dohledu, může být např. i manžel matky dítěte, který žije s matkou a s dítětem ve společné domácnosti a který fakticky či na základě dohody s matkou dítěte převzal v určitém rozsahu povinnost starat se o výchovu tohoto dítěte. Odpovědným by dále mohl být i např. trenér, který dává svému nezletilému svěřenci soukromé hodiny tenisu, způsobí-li tento jeho svěřenec v průběhu tréninku škodu apod.

Odpovědnost za škodu může postihnout též právnickou osobu povinnou dohledem nad nezletilým, nejčastěji školu, do které nezletilý jako žák dochází. Škola je odpovědná nejen za škodu, kterou žák způsobí při vyučovací hodině, ale také za škodu, kterou žák způsobí o přestávce. Takto mohou odpovídat za škodu též např. školní družiny, mateřské školky, jesle, internáty, domovy mládeže, ústavy pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, diagnostické ústavy, psychiatrická zdravotnická zařízení, dětská oddělení nemocnic či ústavy sociální péče pro mládež. Vykonává-li dohled nad nezletilým právnická osoba, pak za škodu odpovídá tato právnická osoba a nikoli též její pracovníci, kteří dohled sami fyzicky vykonávali. Tito pracovníci pak mohou odpovídat svému zaměstnavateli za škodu podle pracovně právních předpisů.

V případě škody způsobené nezletilým dítětem občanský zákoník předpokládá, že osoba povinná vykonávat dohled nad tímto nezletilým dítětem tuto škodu zavinila. Jak je již uvedeno výše, osoba vykonávající dohled nad nezletilým dítětem se může své odpovědnosti za škodu způsobenou tímto dítětem zprostit, pokud prokáže, že náležitý dohled nad ním nezanedbala. Důkazní břemeno v případném soudním řízení by tížilo tuto osobu dohledem povinnou.

V této souvislosti považují za potřebné si ujasnit, co vlastně pojem „náležitý dohled“ obnáší. Tomuto pojmu není v žádném případě možné rozumět tak, že by osoba povinná dohledem nad nezletilým měla dohled vykonávat neustále, nepřetržitě a bezprostředně, tj. že by tato osoba měla nezletilého hlídat na každém kroku. Kdyby tomu tak bylo, neměla by tato osoba prakticky žádnou možnost se své odpovědnosti zprostit. Potřebný rozsah náležitého dohledu nad nezletilou osobou, bude záviset na věku, rozumové vyspělosti, povahových vlastnostech a na celkovém chování nezletilé osoby.

Jsou-li podmínky odpovědnosti za škodu splněny jak u nezletilého, tak i u osoby povinné vykonávat dohled, odpovídají za škodu oba, a to společně a nerozdílně. Jejich společná a nerozdílná odpovědnost znamená, že poškozený se může domáhat náhrady celé způsobené škody na kterémkoli z nich. Mezi sebou se poté nezletilý a osoba povinná dohledem nad ním vypořádají podle své účasti na vzniku způsobené škody.

Nastat však může i situace, kdy podmínky odpovědnosti za škodu nejsou naplněny ani u nezletilého škůdce (protože buď není schopen ovládnout své jednání či posoudit jeho následky), ani u osoby povinné dohledem nad nezletilým (protože prokáže, že náležitý dohled nezanedbala). V takovém případě nese škodu sám poškozený.

Na závěr se pokusím odpovědět na otázku, kdo připadá v úvahu jako osoba povinná k náhradě škody v příkladech uvedených v úvodu tohoto mého článku:

  1. Šestileté dítě se vrací ze školy a cestou při přecházení frekventované ulice způsobí autonehodu, při které se srazí dvě projíždějící motorová vozidla.
    Pokud dítě cestou ze školy musí přecházet přes frekventovanou ulici, budou v tomto případě za škodu pravděpodobně odpovědní jeho rodiče, kteří za těchto okolností měli zajistit dohled nad nezletilým při cestě ze školy. Pokud by však dítě cestou ze školy přes frekventovanou ulici přecházet nemuselo a do místa způsobené nehody by se dostalo pouze náhodou, mohlo by se rodičům nezletilého podařit prokázat, že náležitý dohled nezanedbali. Ohledně odpovědnosti dítěte samotného mám za to, že by s ohledem na svůj nízký věk za způsobenou škodu spíše neodpovídalo, záleželo by to však na konkrétním posouzení jeho rozumové vyspělosti. Pokud by nebyla dána odpovědnost za škodu ani u rodičů ani u nezletilého dítěte, nesli by škodu sami poškození.

  2. Žák základní školy o přestávce uklouzne na schodech a zlomí si nohu.
    V tomto případě připadá v úvahu odpovědnost školy, kterou žák navštěvuje a která má povinnost v době vyučování a o přestávkách na žáka náležitě dohlížet. Kdyby zranění bylo způsobeno chybou např. konkrétního vyučujícího, tento vyučující by za škodu neodpovídal, škola by se však mohla domáhat, aby jí tento vyučující nahradil to, co musela na náhradě škody vynaložit. V úvahu by připadalo i spoluzavinění nezletilého žáka.

  3. Šestnáctileté dítě se ve svém volném čase popere s kamarádem a roztrhne mu při tom zimní bundu.
    Toto dítě by s ohledem na svůj věk mohlo být za způsobenou škodu odpovědné, protože by již mělo být schopno posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout. Připadá v úvahu i odpovědnost jeho rodičů, pokud tito neprokáží, že nezanedbali náležitý dohled.

  4. Pětileté dítě hodí kámen na kolemjedoucí motorové vozidlo a rozbije mu přední okno.
    Odpovědnost tohoto dítěte za škodu bude záležet na odborném posouzení jeho mentální vyspělosti..Odpovědnost jeho rodičů bude opět záležet na tom, zda prokáží, že nezanedbali náležitý dohled. Pokud se jim to nepodaří, budou za škodu odpovědní, pokud se jim to podaří, ponese poškozený škodu sám.

Vstupte

K dalšímu čtení

Občanské právo

Oprávnění prodávajícího stanovit podmínky „prodloužené“ záruky

3. 11. 2020

>
Občanské právo

Doručování zboží - přechod nebezpečí škody na věci (vztahy se spotřebiteli)

6. 6. 2020

>