Ještě před tím než tzv. tlačítková novela dorazí s přibližně desetiletým zpožděním do právního řádu České republiky, dostala se tato problematika již na přetřes před Soudním dvorem Evropské unie. Připomínáme, že se jedná o ustanovení čl. 8 odst. 2 směrnice o právech spotřebitelů , které zní: Pokud je objednávka činěna kliknutím na tlačítko nebo podobnou funkci, musí být toto tlačítko či podobná funkce snadno čitelným způsobem označeny „objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací, která upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká povinnost zaplatit obchodníkovi.
O co v tomto případě šlo? Společnost Fuhrmann-2 vlastní hotel Goldener Anker v Krummhörn-Greetsiel (Německo). Pokoje v tomto hotelu lze pronajmout mimo jiné prostřednictvím známého zprostředkovatele Booking.com. To se rozhodl učinit i pan B., který chtěl zarezervovat čtyři dvoulůžkové pokoje. Konkrétně poté, co klikl na tlačítko „Rezervuji“, zadal své osobní údaje a jména osob, které ho budou doprovázet, následně klikl na tlačítko „Dokončit rezervaci“. Nicméně do hotelu se v předmětný den nedostavil a provozovatel hotelu mu v souladu s obchodními podmínkami vyúčtoval částku 2.240 EUR, které však pan B. nezaplatil.
Předkládající soud zmínil, že již dříve bylo jiným národním soudem rozhodnuto, že za účelem určení, zda výraz „Dokončit rezervaci“ představuje jednoznačnou formulaci odpovídající výrazu „objednávka zavazující k platbě“, je třeba zohlednit veškeré okolnosti objednávkového procesu (zejména jeho koncept). Nicméně s tímto závěrem se předkládající soud nedokázal zcela ztotožnit. Naopak byl toho názoru, že z popisu na samotném tlačítku musí vyplývat, že si je spotřebitel vědom toho, že mu aktivací tohoto tlačítka vzniká právně závazná platební povinnost. Dále měl za to, že slovo „rezervace“ uvedené ve výrazu „Dokončit rezervaci“ není v běžném jazyce nutně spojováno s povinností zaplatit finanční protiplnění, ale je rovněž často používáno jako synonymum k „předem si zdarma zamluvit“.
Na základě uvedeného případu byla pak položena předběžná otázka SDEU. Konkrétně otázka, zdali postačuje, aby obchodník dostatečně zajistil, že si je spotřebitel vědom vznikající platební povinnosti v širším kontextu celého objednávkového procesu, nebo si toho musí být spotřebitel vědom čistě na základě nápisu (popisu) uvedeného na objednávkovém tlačítku.
Soudní dvůr EU nakonec dospěl k závěru, že „je třeba vycházet pouze z výrazu uvedeného na tomto tlačítku nebo této podobné funkci“. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že je zejména nutné vzít v úvahu znění ustanovení čl. 1 směrnice, v rámci kterého je stanoven jeden z jejích cílů, a to snaha o dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele. V tomto světle je pak podle soudu nutné přistupovat i k výkladu čl. 8 odst. 2 směrnice o právech spotřebitelů. Jestliže se stanovuje požadavek na obchodníka, aby dostatečně jasně a jednoznačně upozornil spotřebitele na moment, kdy vstupuje do závazku (a vzniká mu platební povinnost), tak v případě objednávky učiněné kliknutím na tlačítko nebo jinou podobnou funkci je nutné, aby byl tento požadavek naplněn pouze samotnou formulací, která je na tlačítku uvedena. Nelze se tak dle závěru SDEU z pozice obchodníka odkazovat i na další okolnosti objednávkového procesu. Soud tak zaujal přísnější výklad tohoto ustanovení, se kterým bude nutné ze strany obchodníků do budoucna počítat.
Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 04/2022 určený členům tohoto spolku.