Mašek, Kočí, Aujezdský a Nosko & Partners se stávají MKA Nosko
Více
Články
Občanské právo
Sdílet

Odstoupení od spotřebitelské smlouvy – vrácení peněz spotřebiteli

11. 4. 2014
3 minuty čtení

Právními otázkami spojenými s právem na odstoupení od spotřebitelské smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku jsme se v právních oběžnících zabývali již několikrát. Nicméně s ohledem na aktuálnost této problematiky pro každodenní praxi obchodníků v prostředí internetu, je určitě vhodné tomuto tématu věnovat další prostor. Tentokráte se zaměříme na problematiku vrácení peněz spotřebiteli po odstoupení od kupní smlouvy, přičemž zmíníme rozhodnutí zahraničních soudů, jež s těmito otázkami souvisela a jež by mohla být i určitou inspirací pro českou rozhodovací praxi.

Ustanovení čl. 6 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku zní následovně: „Uplatnil-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle tohoto článku, je dodavatel povinen bezúplatně vrátit částky zaplacené spotřebitelem. Jedinou platbou, jejíž zaplacení může být po spotřebiteli požadováno, jsou skutečně vynaložené náklady spojené s vrácením zboží. Vrácení zboží musí být uskutečněno co nejdříve, nejpozději však do 30 dnů.“ Tento odstavec byl do českého práva proveden ustanovením § 53 odst. 10 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), jenž stanoví, že „Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy …, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.“

Pochopitelně, že v praxi vznikají otázky ohledně interpretace těchto ustanovení, a to zejména v tom smyslu, zdali spotřebiteli vzniká i nárok na vrácení částky zaplacené za dopravu zboží a dále zdali je možné vůči nároku spotřebitele na vrácení kupní ceny možné započíst určité finanční nároky obchodníka vůči spotřebiteli. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 53 odst. 10 občanského zákoníku bylo do českého právního řádu zapracováno až s účinností k 8. březnu 2006, nejsou soudní rozhodnutí našich vyšších soudů prozatím dostupná. Z těchto důvodů může být zajímavé a inspirativní se seznámit s některými soudními rozhodnutími z ostatních zemí Evropských společenství, jež se těmito otázkami zabývaly.

V rozhodnutí soudu z Karlsruhe se uvádí, že spotřebitel je v případě odstoupení od kupní smlouvy (uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku) oprávněn po obchodníkovi požadovat také vrácení peněz, jež uhradil za dopravu zboží do místa jeho bydliště. V jiné věci dospěl dánský soud k rozhodnutí , že obchodník není v případě odstoupení od kupní smlouvy spotřebitelem oprávněn požadovat po spotřebiteli rozdíl mezi hodnotou zboží v době jeho prodeje a hodnotou zboží v okamžiku jeho vrácení obchodníkovi. Je možné poznamenat, že v tomto případě nebylo zboží ani doručeno zákazníkovi, přesto zřejmě došlo v předmětném časovém rozmezí k pohybu cen.

Nejvyšší soud v Rakousku pak rozhodoval v případu , kdy kupující odstoupil od spotřebitelské kupní smlouvy ohledně v této době velmi drahého LCD televizoru (monitoru), přičemž následně bylo zjištěno, že televizor byl spotřebitelem před jeho vrácením obchodníkovi intenzivně používán. Obchodník po tomto zjištění odmítl vrátit spotřebiteli celou kupní cenu s ohledem na znehodnocení televizoru tímto používáním. Soud dal v tomto případě za pravdu obchodníkovi, když uvedl, že spotřebitel užíval televizor daleko delší dobu, než bylo nezbytné k vyzkoušení jeho řádné funkčnosti. Z tohoto důvodu došlo k takovému opotřebení televizoru, že již nebylo možné ho ze strany obchodníka nabízet jako nový. Obchodník byl tak oprávněn si započíst svůj nárok na náhradu škody vůči nároku spotřebitele na vrácení kupní ceny.

Na závěr upozorňujeme, že výše se jedná o závěry zahraniční soudní praxe a v žádném případě nelze z těchto závěrů předjímat možná rozhodnutí českých soudů v obdobných věcech. Pro úplnost pak uvádíme, že touto problematikou se zabývá i návrh chystané směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů.

Vstupte

K dalšímu čtení

Občanské právo

Rozhodnutí SDEU ve věci slewo//schlafen leben wohnen GmbH vs Sascha Ledowski (C‑430/17)

20. 3. 2021

>
Občanské právo

Rozhodnutí SDEU ve věci Walbusch Walter Busch GmbH & Co. KG vs. Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV (C‑430/17)

5. 2. 2021

>