Články
Ústavní, správní a trestní právo
Sdílet

Počátek běhu lhůty k vyřízení reklamace

advokátka
10. 11. 2016
3 minuty čtení

V tomto oběžníku se budeme stručně zabývat velmi praktickou otázkou, a to určením počátku lhůty obchodníka (prodávajícího) k vyřízení reklamace včetně odstranění reklamované vady. O samotné délce této lhůty není v praxi pochyb, neboť v ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) je stanoveno, že reklamace musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na lhůtě delší.

Tato lhůta počíná běžet v den následující po skutečnosti rozhodující pro její počátek, čili den po řádném uplatnění reklamace, a končí uplynutím 30 dnů (není-li sjednána lhůta delší). Připadne-li poslední den lhůty na víkend či svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den. A právě určení počátku běhu této lhůty, na kterém logicky závisí také stanovení jejího konce a případné důsledky plynoucí z jejího nedodržení, je v praxi poněkud problematické. Vyvstává totiž otázka, kdy je vlastně reklamace u prodávajícího řádně uplatněna?

Ustanovení § 1921 odst. 1, 2 a § 1922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) zakládá kupujícímu povinnost bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu zjištění vady, vytknout vadu (označením vady nebo oznámením, jak se projevuje) a předmět plnění (zboží) prodávajícímu předat, případně podle jeho pokynů uschovat nebo s ním vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána.

Avšak stejně jako zákon o ochraně spotřebitele tato ustanovení nestanoví, kterým okamžikem je reklamace řádně uplatněna a kdy tedy začíná prodávajícímu běžet lhůta pro vyřízení reklamace. Konkrétně, zda stačí oznámení a vytknutí vady nebo je nutné i předání zboží či jeho úschova nebo vhodné naložení s ním, jak bylo uvedeno výše. To může být problematické zejména v případech, kdy je mezi těmito dvěma okamžiky výraznější časová prodleva. Je logické, že se prodávající nemůže reklamací zcela plnohodnotně zabývat, když nemá možnost vadu zboží přímo posoudit, na druhou stranu tato prodleva může být ze strany spotřebitele vedena například snahou zbytečně nezvyšovat náklady reklamace, které hradí prodávající.

Dle našeho názoru bychom se z opatrnosti a se zřetelem k zásadě ochrany slabší strany v NOZ a ochrany spotřebitele, jež je cílem zákona o ochraně spotřebitele, přiklonili k první variantě, tedy že k řádnému uplatnění reklamace dochází spíše již oznámením a vytknutím vady kupujícím (spotřebitelem). Doporučujeme tedy obchodníkům v tomto ohledu zvýšenou opatrnost, neboť nedodržení lhůty pro vyřízení reklamace se považuje za podstatné porušení smlouvy spolu se všemi důsledky z toho vyplývajícími (možnost odstoupení od smlouvy bez zbytečného odkladu ze strany kupujícího). S ohledem na ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele by bylo ovšem možné například v rámci obchodních podmínek sjednat tuto lhůtu delší než je primárně stanovená třicetidenní lhůta zákonná.

Na závěr bychom rádi zdůraznili rozdíl mezi pojmy „lhůta pro vyřízení reklamace“ a „reklamační lhůta“. V prvním případě se jedná o lhůtu, ve které má prodávající reklamaci vyřídit a odstranit reklamovanou vadu, zatímco reklamační lhůtou je ve smyslu ustanovení § 1921 odst. 2 NOZ myšlena lhůta k uplatnění reklamace ze strany zákazníka (kupujícího).

Barbora Chvalinová

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 9/2014 určený členům tohoto spolku.

Vstupte

K dalšímu čtení

Ústavní, správní a trestní právo

Povinnost zpětného odběru elektrozařízení dle zákona o odpadech

1. 5. 2021

>
Ústavní, správní a trestní právo

Evidence skutečných majitelů

6. 10. 2020

>