Je tomu právě 191 let, kdy Josef Božek v Praze před širokou veřejností rozjel první český parní automobil. Od té doby došlo k prudkému rozvoji automobilismu, přičemž se motorová vozidla nejrůznějších stop stala výbavou snad každé domácnosti. Tento prudký rozvoj motorismu s sebou však přináší nejenom svobodu člověka v jeho pohybu, ale také vysokou pravděpodobnost vzniku škody, která je s provozem vozidla nutně spojena. A vzhledem k tomu, že ke škodám na majetku v souvislosti s automobilismem dochází pohříchu hodně, rozhodl se zákonodárce k tomu, že stanoví svým občanům povinnost se pro případ škody způsobené provozem vozidla pojistit u některého z autorizovaných pojišťovacích ústavů (dále jen „pojistitel“).
Jako téměř všechny právní normy provázejí i předpisy upravující odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla určité nejasnosti a problémy, které se vyskytnou v praktickém životě, neboť jak říká klasik – „Šedivá je teorie a zelený je strom života“. Z tohoto důvodu se autoři pokusí v tomto článku popsat problematiku odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s tím, že se zaměří nejvíce na otázku vzniku, změny a zániku smluvního vztahu motoristy a pojistitele.
Zákonná úprava V roce 1999 byl Parlamentem České republiky přijat zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), který jako páteřní předpis upravuje pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „pojištění“). Na tento zákon pak navazuje vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která provádí některá ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a aby měla laická veřejnost dostatek čtiva pro dlouhé zimní večery, jsou některé záležitosti upraveny ještě v zákonech, které se vztahují k problematice pojišťovnictví obecně. Jsou jimi zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 303/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, na které opět navazuje podzákonný předpis v podobě vyhlášky Ministerstva financí č. 303/2004, ve znění pozdějších předpisů, který doplňuje a provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví.
Povinnost uzavřít pojištění a jeho vznik Pojištění vzniká na základě pojistné smlouvy s pojistitelem. Co se týče povinnosti uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dalo by se nadneseně konstatovat, že existuje tolik pojistných smluv, kolik v ČR jezdí vozidel. Zákon totiž stanoví, že ten, kdo provozuje na pozemní komunikaci vozidlo, musí mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu tímto vozidlem způsobenou. Při výčtu vozidel, jež musí být pojištěny, je zákonodárce skutečně důsledný a za vozidlo považuje např. i moped, tříkolku nebo čtyřkolku, přípojné vozidlo, pracovní stroj samojízdný, pracovní stroj přípojný a také zejména sněžný skútr či rolbu a nasnadě je tedy otázka, zda by nebylo šťastnější vyjmenovat pouze vozidla, která být pojištěna nemusí. Osobou povinnou pojištění uzavřít je vlastník nebo spoluvlastník (dále jen “vlastník”) tuzemského vozidla nebo řidič vozidla cizozemského, přičemž posledně jmenovaný je povinen uzavřít pojistnou smlouvu v České republice, pouze pokud nemá tuto smlouvu uzavřenu v jiném státě.
Považujeme za dobré v této souvislosti zmínit, že provozování vozidla bez pojištění je správním deliktem, za který může místně příslušný obecní úřad uložit zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel až na dobu jednoho roku a dále pokutu do výše 20 000,- Kč; každý nezodpovědný motorista je tedy vítaným přispěvatelem do pravidelně schodkového státního rozpočtu.
Pojištění se ze zákona vztahuje na území České republiky, ostatních členských států Evropské unie a dále na škody způsobené provozem tuzemských vozidel na území států jako je Albánie, Andorra, Bulharsko atd., což může řidičům značně zjednodušit řešení škodní události v těchto zemích.
Rozsah náhrady škody Z hlediska rozsahu náhrady škody zákon stanoví, že pojistitel nahrazuje jen škodu, která nastala na zdraví, životě a majetku poškozeného a nikoliv na majetku odpovědného subjektu. Z tohoto pravidla platí výjimka, a totiž, že pojistitel je povinen uhradit škodu na zdraví nebo vzniklou usmrcením též vlastníkovi vozidla nebo osobě, která s vozidlem oprávněně nakládá, to však pouze tehdy, pokud v době vzniku škody toto vozidlo řídila jiná osoba.
Pro všechny fanoušky motoristických závodů, popř. členy teroristických organizací je důležitá také informace, že pojistitel je osvobozen od plnění škod způsobených při organizovaném motoristickém závodu a dále škod vzniklých při teroristickém útoku či v důsledku válečné události. Ač se tedy některé z jmenovaných důvodů mohly zdát odtažité od reality v době, ve které zákon vznikal, nyní velmi nabyly na aktuálnosti a při cestě do některých v protiteroristickém tažení aktivně zapojených zemí, což jsou bohužel i některé západoevropské země, je nutno počítat i s takovouto eventualitou.
Pojistitel vyplácí náhradu škody v penězích, a to zásadně v českých korunách. Výše náhrady škody je přitom zákonem omezena maximální výší limitu pojistného plnění podle znění pojistné smlouvy se zákonem stanovenými minimálními částkami, ostatní náhradu by tedy poškozený musel vymáhat přímo na škůdci. Pro pojištěného, který způsobí provozem svého vozidla škodu, je smutnou zprávou, že v některých případech má pojistitel právo vymáhat vyplacené náhrady v rámci tzv. regresního nároku na pojištěném, a to zejména jestliže škoda byla způsobena úmyslně, vozidlo bylo použito neoprávněně, nebyla ohlášena dopravní nehoda, při které došlo k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech částku 50 000,- Kč atd.
Ukončení pojistné smlouvy a praktické důsledky Pojistná smlouva může být ukončena několika způsoby. Prvním způsobem je změna vlastníka vozidla, což bude v praxi asi nejčastější případ ukončení pojištění. V tomto případě končí pojištění teprve dnem, kdy je pojistiteli nahlášena změna ve vlastnictví pojištěného tuzemského vozidla. Nahlásit změnu ve vlastnictví vozidla je oprávněn jak původní vlastník vozidla, tak i vlastník nový, a to bez zbytečného odkladu od okamžiku změny vlastnictví. Na tuto skutečnost je dobré pamatovat hned při prodeji vozidla a není ani od věci ji upravit v předmětné kupní smlouvě. V praxi totiž nezřídka dochází k situacím, kdy z důvěry v to, že nahlášení provede „ten druhý“, nedojde k nahlášení změny vlastnictví vůbec a zaměstnanci odborů správy pohledávek a vymáhání jednotlivých pojistitelů mají další důvod k sepisu nepříliš vstřícných upomínek neplacení pojistného. Z tohoto hlediska je jistě nechtěnou souvislostí i možnost zániku pojištění vozidla, přičemž pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k zaplacení pojistného, která nesmí být kratší než 1 měsíc. Obvyklým způsobem přiřazování plateb na pojistné je rovněž to, že jsou jimi účetně pokrývány nejstarší dlužné částky a může se tak stát, že i přes platbu pojistného na určité období a pocit, že pro tuto určitou dobu je to tzv. „v suchu“, jsme právě v tomto období dlužníky. Méně aktivní pojištěnce je třeba upozornit i na to, že v případě neplacení pojistného bude pojistitel vymáhat v rámci soudního řízení pojistné na stávajícím pojištěnci a argument, že vozidlo bylo mezitím prodáno, nebude moci vést k zamítnutí žaloby.
Další právní událost, kdy dojde k zániku pojištění, souvisí se dnem, kdy vozidlo přestalo jako vozidlo fyzicky existovat. V praktickém životě je tedy žádoucí, abychom po proběhlém pohřbu milovaného vozidla na některém z četných vrakovišť odnesli parte, které stvrzuje zánik vozidla, neprodleně k příslušnému pojistiteli a zánik vozidla mu oznámili tak, abychom byli ušetřeni povinnosti platit i nadále pojistné za neexistující vozidlo.
Pojištění zaniká také dnem vyřazení tuzemského vozidla z evidence vozidel, kterou spravují místně příslušné obecní úřady. Doklad o výmazu vozidla z této evidence je nutným předpokladem k tomu, abychom byli zproštěni povinnosti nadále platit pojistné. V této souvislosti je však nutné poznamenat, že s vozidlem, které je z příslušné evidence vymazáno, již není záhodno vjíždět na pozemní komunikace, abychom neriskovali odebrání řidičského průkazu a tučnou pokutu.
Velice nemilou událostí, při které zaniká pojištění, je odcizení vozidla, ale vzhledem k následujícímu by se dalo sarkasticky říci, že vlastník má zde štěstí v neštěstí. Je to totiž jeden z mála případů, kdy naše vozidlo neoprávněně užívá jiná osoba, ve kterém pojišťovna poskytuje pojistné plnění. Dnem, kdy pojištění zaniká, je potom nejpozději den, kdy Policie České republiky přijala oznámení o odcizení vozidla.
V případě této události se v praxi vyskytují případy, kdy pojistitel odmítá uznat zánik tohoto pojištění, neboť dle jeho názoru nelze o odcizení vozidla hovořit. Jde především o situace, kdy vlastník vozidla není schopen dodat pojistiteli požadované doklady, tedy obvykle Osvědčení o registraci vozidla a klíče od vozidla, a skutečnosti bez pochyb nenasvědčují tomu, že se jednalo o odcizení, ale např. o podvod či zpronevěru, je možné, že v takových případech pojištění nezanikne. Přes faktickou nemožnost užívat vozidlo tak je vlastník vozidla nadále povinen hradit pojistné. Tento stav může být ukončen pouze usnesením Policie ČR, ve kterém bude konstatováno, že vozidlo bylo skutečně odcizeno a nejde o, řečeno slovy bývalého premiéra, „šibalský nárok“. Nechceme-li poskytnout pachateli trestného činu i luxus v podobě zaplaceného pojištění, je třeba „tlačit“ na příslušné policejní orgány, aby požadované usnesení bylo vydáno co nejdříve. Je totiž zavedeným zvykem, že od okamžiku, kdy nalézáme prázdné parkovací místo do rozlepení obálky s takovým usnesením, může uběhnout drahná doba. Pokud tedy svůj vůz svěříte svému známému, který Vám jej opomene včas vrátit, je dobré mít na paměti, že odpovědnost za škodu nesete na svých bedrech Vy, stejně jako povinnost řádně platit předepsané pojistné.
Jak se říká, dohoda „to jistí“ a je jistě jedním z těch nejpříjemnějších způsobů zániku pojistné smlouvy, není však záhodno zapomenout na zákonem stanovené podmínky, kterými jsou určení okamžiku zániku pojištění a také způsob vzájemného vyrovnání závazků.
V případě, že se rozhodneme pojistné neplatit nebo prostě na tuto nemilou povinnost zapomeneme, je dobré počítat s tím, že i toto v určitých případech vede k zániku pojištění. Ze zákona totiž pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části doručené pojistníkovi; tato lhůta přitom nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele však musí upozornění na zánik pojištění obsahovat, jinak by ke skončení pojištění nedošlo.
Dalším z poměrně problematických důvodů zániku pojistné smlouvy je výpověď, kterou upravuje zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví okamžik zániku pojištění ke konci pojistného období s tím, že podmínkou pro platnost výpovědi je její doručení druhé straně nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistného období. Pojistným obdobím rozumíme období ohraničené okamžikem, ke kterému je pojistné splatné. To znamená, že v případě, že nám toto období končí dnem 31.12., je nutno doručit výpověď druhé straně nejpozději dne 19.11. Další možností je podání výpovědi v době do 2 měsíců od uzavření pojistné smlouvy, například pokud jsme si nákup vozidla rozmysleli, přičemž od doručení počíná běžet ještě osmidenní výpovědní lhůta. Pojištění tedy zaniká až uplynutím této lhůty. Třetí možností je pak možnost dát pojistiteli výpověď do 3 měsíců od doručení oznámení o vzniku pojistné události, čímž chtěl dát zákonodárce zřejmě šanci pojistiteli zbavovat se největších hříšníků. Zde je výpovědní lhůta stanovena na 1 měsíc. V praxi asi nejméně používanou bude možnost pojistníka vypovědět smlouvu, pakliže mu pojistitel sdělí, že došlo k prodeji jeho smlouvy jinému pojistiteli, čemuž zákon říká převod pojistného kmene, či pokud se dozví, že pojistitel přišel o licenci. V takovém případě je pojistník oprávněn vypovědět pojištění do 1 měsíce od odnětí povolení k činnosti pojistitele či převodu pojistného kmene (jeho části) s osmidenní výpovědní lhůtou.
Pokud je pojistná smlouva uzavřena na dobu určitou, zaniká uplynutím doby, na kterou bylo pojištění odpovědnosti sjednáno.
Doslov Jak již bylo výše poznamenáno, vedla autory k napsání tohoto článku především snaha popsat problematiku odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, širšímu obecenstvu známé jako tzv. povinné ručení. Vzhledem k omezenému prostoru se zaměřili především na ukončení povinného ručení. Stále se měnící pravidla v silniční dopravě však zaručují, že i problematika povinného ručení bude kreativní činností nejrůznějších orgánů České republiky průběžně měněna a dá se tedy laické veřejnosti více než doporučit, aby tématice povinného ručení věnovala zvýšenou pozornost.