Jednou z otázek, které jsme se v právních oběžnících doposud blíže nevěnovali, je právní úprava v oblasti prodeje zboží s vadou (tedy s vadou, o které obchodník dopředu ví). Případ zboží s vadou je nutné odlišovat od situací, kdy dochází k nabízení a prodeji použitého zboží, a pochopitelně také od situací běžného nabízení a prodeje bezvadného zboží (pokud se u takového zboží projeví vada až následně).

Prodej zboží s vadami koncovým spotřebitelům je řešen primárně ve dvou zákonných ustanoveních. Prvním z nich je ustanovení § 2084 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které zakotvuje tzv. upozorňovací povinnost obchodníka: „prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.“ Tato upozorňovací povinnost se týká vady jakéhokoliv druhu a rozsahu. Upozornění kupujícího je jednostranným projevem vůle prodávajícího, jehož forma není zákonem předepsána.

Smyslem výše uvedeného upozornění je mimo jiné vyloučit práva kupujícího za vadu zboží, na kterou byl prodávajícím upozorněn. Splnění této povinnosti obchodníkem tak má za následek, že za vady zboží, na které kupujícího řádně a včas upozornil, neodpovídá. Prodávající se tedy upozorněním na vadu zbavuje odpovědnosti za tuto konkrétní vadu.

V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1969, sp. zn. 2 Cz 16/69, ze kterého mj. vyplývá, že upozornění prodávajícího může vyloučit práva z odpovědnosti za vady, jen v případě, že se takové upozornění týká určité vady. Všeobecné upozornění prodávajícího na to, že nabízená věc je vadná, je z tohoto pohledu nedostačené. V případě, že prodávající na vadu upozorní kupujícího již při uzavírání smlouvy a kupující smlouvu s vědomím takové vady uzavře, není vlastně možné následně hovořit o vadě, jelikož se daná vlastnost (vada) stala vlastností plnění. Z toho logicky vyplývá, že čím rozsáhlejší je informace o vadách zboží, o to užší je pak povinnost prodávajícího vyplývající z odpovědnosti za vady.

Druhým ustanovení, které se výslovně věnuje prodeji zboží s vadami koncovým spotřebitelům, je § 10 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). To zakotvuje, že „při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou … musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. V provozovně, v místě vyhrazeném k prodeji takových výrobků, nesmí být uloženy předměty, které neslouží k prodeji.“

S výše uvedeného se tedy jeví, že kromě již zmiňované tzv. upozorňovací povinnosti je dalším zákonným požadavkem, aby zboží s vadou bylo obchodníkem nabízeno odděleně od výrobků bezvadných. Co se přesně rozumí třetí větou předmětného ustanovení ohledně zákazu uložení předmětů nesloužících k prodeji, nemusí být zcela jasné. Nicméně je nepochybné, že prodej zboží s vadami by měl být prodávajícím realizován přinejmenším ve zvláštní sekci obchodu (ať již „kamenného“ či internetového).

Josef Aujezdský

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 11/2022 určený členům tohoto spolku.