Problematikou zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prodejní době“) jsme se zabývali již v minulých právních oběžnících (č. 10/2016). Nyní Nejvyšší správní soud zveřejnil další rozsudek v sérii soudních sporů významného českého internetového obchodníka (dále jen „obchodník“) a České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“), který řeší nejasnosti spojené s internetovým prodejem ve vztahu k omezením daným tímto zákonem. Toto rozhodnutí navazuje na dřívější rozsudky, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. července 2021, č. j. 4 As 349/2020 – 63, který se zabýval stejnou problematikou a o kterém jsme detailněji referovali v právním oběžníku č. 10/2021.
Na začátek je dobré zmínit skutkovou podstatou věci, která se od již rozebíraného rozsudku odlišuje pouze v několika faktech. I zde nastala situace, kdy inspektor dorazil na pobočku obchodníka (v tomto případě na provozovnu na Praze 7) v den státního svátku (konkrétně 26. prosince 2018), a to za účelem koupě počítačové myši. Inspektorovi bylo sděleno pracovníkem provozovny, že v době státního svátku nemůže zboží nakoupit přímo v provozovně, nicméně má možnost zboží objednat online skrze počítač umístěný na prodejně a následně po zaplacení (hotovostně i bezhotovostně) si může vyzvednout svou objednávku. V návaznosti na tento příběh byl obchodník uznán vinným ze spáchání přestupku , kterého se dopustil porušením zákazu prodeje, přičemž mu byla uložena pokuta ve výši 500 000 Kč.
Podstatou celé věci, včetně předchozích rozhodnutí, je a bylo chápání a interpretace pojmu „prodej“, jež je použit v zákoně o prodejní době. Při snaze vyjasnit rozporuplnost pojetí tohoto pojmu bylo ze strany Nejvyššího správního soudu potřeba určit, jakým způsobem ho vyložit ve vztahu k pojmu „okamžik uzavření kupní smlouvy“. Obchodník totiž nesouhlasil s výkladem ČOI, která tvrdila, že k naplnění procesu prodeje postačí pouze realizace jedné z fází celého procesu koupě zboží v kamenné prodejně. Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s názorem obchodníka, že pojem prodej by měl zahrnovat nutnost realizace všech fází na kamenné prodejně, nikoliv pouze výdej zboží (jak tomu bylo v tomto případě).
Pozornost je třeba věnovat i argumentaci obchodníka, který správně upozornil na situaci, že pokud by se zákon o prodejní době aplikoval i na internetové obchody, nebylo by možné objednat v den státního svátku žádné zboží ani skrze virtuální prostor e-shopu. Přestože se tato varianta jeví jako absurdní, z doslovného znění zákona o prodejní době lze velmi těžko učinit jiný závěr (internetový prodej totiž není uveden mezi výjimkami, na které se zákaz prodeje nevztahuje).
V rozebíraných rozsudcích tak Nejvyšší správní soud vyjádřil stejná stanoviska, pouze odlišně formulovaná. Přispěl k tomu fakt, že nový rozsudek, jak sám Nejvyšší správní soud uvedl, vycházel z jeho předchozího obsáhlého rozhodnutí.
Závěrem je tedy třeba dodat, že nový rozsudek tak přispěl k rozšíření ustálené rozhodovací praxe a mohl by tak zjednodušit budoucí rozhodování obchodníků v této oblasti. Nicméně velmi problematické znění zákona o prodejní době z pohledu internetových obchodů stále přetrvává.
Klára Širůčková a Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 08/2022 určený členům tohoto spolku.