V nedávném rozsudku se Soudní dvůr EU zabýval problematikou informační povinnosti obchodníka před uzavřením smlouvy, v těch případech, kdy se distanční smlouva uzavírá prostřednictvím takového prostředku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení předsmluvních informací spotřebiteli (kupříkladu v rámci telefonického hovoru či prostřednictvím objednávkového kupónu apod.).
Konkrétně se tento rozsudek zabývá výkladem ustanovení čl. 8 odst. 4 směrnice o právech spotřebitelů . Toto ustanovení směrnice reflektuje do určité míry skutečnost, že při využití některých prostředků komunikace na dálku není reálné sdělit spotřebiteli všechny předsmluvní informace požadované směrnicí. Nicméně toto ustanovení zároveň také stanoví minimální okruh informací, které je nutné sdělit spotřebiteli vždy (bez ohledu na využitý prostředek komunikace). Mezi těmito informačními povinnostmi obchodníka je i povinnost sdělit podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, jakož i povinnost poskytnout vzorový formulář pro takové odstoupení od smlouvy. Povinnost poskytnout vzorový formulář na odstoupení od smlouvy však nemusí v rámci omezených komunikačních prostředků dávat vždy smysl. I z těchto důvodů se tak tato problematika stala předmětem výkladu Soudním dvorem EU.
O co v této věci konkrétně šlo? Německá společnost Walbusch Walter Busch distribuovala reklamní leták ve formátu 19 x 23,7 cm čítající šest stran, který byl založen v různých novinách a časopisech. Leták obsahoval také objednávkový kupón v podobě oddělitelného korespondenčního lístku. Na přední i zadní straně tohoto korespondenčního lístku bylo upozorněno na právo odstoupit od smlouvy, přičemž zde bylo uvedeno také telefonní číslo, číslo faxu, poštovní adresa a internetová adresa společnosti Walbusch Walter Busch. Na uvedených internetových stránkách společnosti pak bylo v sekci „Obchodní podmínky“ možné nalézt pokyny pro odstoupení od smlouvy spotřebitelem a vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy.
Tento reklamní model společnosti Walbusch Walter Busch však zpochybnila německá organizace hájící práva spotřebitelů s tím, že na zadní straně korespondenčního lístku bylo sice poukázáno na právo spotřebitele odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu, nicméně v letáku chyběla jakákoliv zmínka o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění tohoto práva a leták neobsahoval ani vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy.
Německý soud ve své žádosti o posouzení předběžné otázky zmínil, že jsou možné dva výklady ustanovení čl. 8 odst. 4 směrnice, při kterých by se mohla uplatnit výjimka umožňující poskytnout obchodníkovi pouze omezený rozsah informací. Na základě prvního možného výkladu by se výjimka uplatnila tehdy, kdyby prostředek (komunikace na dálku) v objektivní rovině poskytoval jen omezený prostor nebo omezený čas ze své podstaty. Například v katalozích a brožurách by musely být o právu odstoupit od smlouvy vždy uvedeny všechny informace, zatímco v případě novinového inzerátu nebo letáku ve formátu korespondenčního lístku, na jehož základě by bylo možné provést určitou objednávku, by postačovala pouhá zmínka o existenci práva odstoupit od smlouvy. Na základě druhého možného výkladu by byla rozhodná konkrétní podoba (prostředku komunikace na dálku), pro kterou se obchodník rozhodl, a to zejména design, rozvržení, grafická podoba či velikost reklamního nosiče. Výjimka by se tak mohla uplatnit tehdy, pokud by hrozilo, že po uvedení všech informací o právu odstoupit od smlouvy a o postupech pro jeho uplatnění bude zabrána značná část reklamního nosiče, například více než 10 % jeho plochy.
Soudní dvůr EU se přiklonil k prve nastíněnému výkladu, když uvedl, že posouzení toho, zdali prostředek komunikace v konkrétním případě skutečně poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, je „třeba provést s přihlédnutím ke všem technickým vlastnostem obchodní komunikace obchodníka“. V tomto ohledu je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda by s ohledem na prostor a čas, který zabírá předmětná komunikace, a na minimální velikost typografických znaků, která by byla vhodná pro průměrného spotřebitele, na něhož tato komunikace cílí, mohly být v rámci této komunikace objektivně uvedeny všechny předsmluvní informace či nikoliv.
Pokud je takový závěr kladný, to znamená, jedná se o komunikační prostředek, který je v některém z uvedených ohledů limitující, je sice obchodník pochopitelně povinen spotřebiteli poskytnout předem informaci o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy. Avšak vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy obchodník nemusí spotřebiteli tímto způsobem poskytnout, a postačuje, pokud obchodník jasným a srozumitelným jazykem odkáže na jiný zdroj, kde je vzorový formulář dostupný.
K tomuto závěru došel soud na základě úvahy, že skutečnost, zdali má spotřebitel k dispozici vzorový formulář před uzavřením smlouvy, „nemůže mít na jeho rozhodnutí uzavřít smlouvu na dálku žádný vliv, a dále je nutno podotknout, že povinnost poskytnout spotřebiteli tento vzorový formulář za všech okolností by pro obchodníka mohla představovat nepřiměřenou zátěž a v některých případech, jako jsou například smlouvy uzavřené přes telefon, dokonce zátěž neúnosnou.“.
Josef Aujezdský, advokát
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 2/2019 určený členům tohoto spolku.