V červnu roku 2020 vydal Soudní dvůr Evropské unie další rozhodnutí, které se věnovalo způsobu plnění informačních povinností vůči spotřebitelům. Konkrétně se jednalo o rozsudek ve věci C 380/19 ze dne 25.6.2020, který nese dlouhé označení „Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände – Verbraucherzentrale Bundesverband eV proti Deutsche Apotheker- und Ärztebank eG“.

Předmětem sporu byl výklad ustanovení čl. 13 směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů , které zakotvuje povinnost obchodníka informovat spotřebitele o tom, jaký orgán je příslušný k mimosoudnímu řešení sporů mezi obchodníkem a spotřebitelem. Jak známo, v našem právním prostředí je to pro oblast internetové komerce nejčastěji Česká obchodní inspekce.

V předmětné věci šlo o to, že společnost Deutsche Apotheker- und Ärztebank eG provozovala webové stránky s nabídkou svých produktů a služeb zaměřených na spotřebitele, nicméně prostřednictvím těchto webových stránek nebylo možné uzavírat smlouvy (to znamená, že se nejednalo o klasický e-shop, nýbrž pouze o informativní stránky). Nicméně na webových stránkách bylo veřejnosti zpřístupněno znění obchodních podmínek této společnosti, které měly upravovat právní vztahy s jejími zákazníky. Obchodní podmínky tak měly primárně regulovat ty případy, kdy k uzavírání smlouvy dochází jinak než on-line (nejčastěji v kamenné provozovně). Informace o mimosoudním řešení sporů nebyla v těchto obchodních podmínkách sice výslovně obsažena, avšak bylo možné jí nalézt jinde na předmětných webových stránkách.

Organizace hájící práva spotřebitelů vznesla k německému soudu otázku, zdali je tato praxe společnosti Deutsche Apotheker- und Ärztebank eG v souladu se zněním ustanovení čl. 13 odst. 2 směrnice. Toto ustanovení konkrétně zakotvuje, že informace ohledně mimosoudního řešení sporů „musí být poskytnuty jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem na internetových stránkách obchodníka, pokud tyto internetové stránky existují, a případně ve všeobecných obchodních podmínkách kupních smluv nebo smluv o poskytování služeb uzavřených mezi obchodníkem a spotřebitelem.“ Soudní dvůr Evropské unie došel k závěru, že řešení zvolené společností Deutsche Apotheker- und Ärztebank eG není správné a informace ohledně mimosoudního řešení sporů by měly být obsaženy také ve zveřejněných obchodních podmínkách. Skutečnosti, že webová stránka není určena k uzavírání smluv a že obchodník plnil tuto informační povinnosti jiným způsobem, nebyly soudem posouzeny pro tento případ jako rozhodné.

Tímto rozhodnutím bylo dle našeho názoru i nepřímo potvrzeno, že plnění nejrůznějších informačních povinností v rámci obchodních podmínek podnikatele, které se i u nás v praxi prosadilo, by mělo být řešením legálním. To platí pochopitelně s výjimkou některých specifických oblastí, kterou je kupříkladu ochrana osobních údajů, kdy GDPR vyžaduje pro plnění informační povinností obchodníka zvláštní dokument.

Josef Aujezdský

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 6/2020 určený členům tohoto spolku.