Nedávno bylo publikováno zajímavé rozhodnutí Městského soudu v Praze , jež řešilo otázku legálnosti automatického přidávání zboží do košíku internetovým obchodníkem. Konkrétně se jednalo o situaci, kdy obchodník při prodeji notebooků „předem zaškrtl i některou z variant produktu Microsoft Office a v jednom případě počítačovou myš, přičemž po kliknutí na pole koupit byly tyto produkty automaticky přeneseny do košíku spolu s předmětnými notebooky.“ Česká obchodní inspekce označila toto jednání za nekalou obchodní praktiku ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele , přičemž obchodník napadl toto rozhodnutí správní žalobou. Městský soud v Praze však závěr České obchodní inspekce v komentovaném rozsudku potvrdil.
Ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obsahuje tzv. obecnou skutkovou klauzuli, přičemž stanoví, že „obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě.“ Předmětné jednání tedy nebylo možné podřadit pod jednu z klamavých či agresivních praktik, které jsou generálně vymezeny v ustanovení § 5 až § 5b zákona o ochraně spotřebitele či konkrétněji vyjmenovány v příloze č. 1 zákona o ochraně spotřebitele.
Soud podrobil jednání obchodníka třístupňovému testu nekalosti, přičemž se zabýval těmito otázkami: 1. Bylo jednání obchodníka v rozporu s požadavkem odborné péče? 2. Bylo jednání obchodníka alespoň způsobilé podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele? 3. Mohlo jednání obchodníka způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil? Všechny tři otázky byly soudem zodpovězeny kladně.
Z odůvodnění soudu pak vybíráme následující pasáže, které do určité míry reagují i na argumentaci obchodníka (s ohledem na to, že se jednalo o správní žalobu, je obchodník označován soudem jako žalobce). „Žalobce je jistě oprávněn nabídnout spotřebiteli, který zvažuje pořízení nového notebooku, možnost zakoupení cenově zvýhodněné sady Office či jakýchkoliv dalších produktů, které mu dle jeho názoru vycházejícího z dosavadních odborných zkušeností s prodejem zboží tohoto typu užívání notebooku usnadní. Presumování projevu vůle spotřebitele směřujícího ke koupi takového zboží, resp. jeho nahrazování způsobem, jaký v projednávané věci užil žalobce, tj. automatickým přidáním dalšího produktu, o který spotřebitel sám zájem neprojevil, do košíku …však nemá s požadavky odborné péče o spotřebitele nic společného, ale je s nimi v příkrém rozporu.“ „Je zcela nepřijatelné, aby žalobce nahrazoval projev vůle svých zákazníků jen proto, že sám uzná, že je to pro zákazníky lepší a výhodnější.“ „Takové jednání ze strany žalobce je v rozporu s požadavky odborné péče, kterou definuje § 2 odst. 1 písm. p) zákona o ochraně spotřebitele, neboť neodpovídá poctivým obchodním praktikám, mezi něž nepochybně patří i obecně zachovávaná zvyklost, že si kupující (spotřebitel) při nákupu sám vkládá do košíku … to zboží, o jehož koupi má zájem.“ „Soud plně přisvědčuje závěru …, že žalobce … neoprávněně testoval pozornost spotřebitele a spoléhal na to, že spotřebitel je neustále ve střehu a kontroluje, zda se mu v košíku neobjevil produkt, na který vůbec neklikl. Každý spotřebitel se při nákupu zboží zcela legitimně spoléhá na to, že v košíku má pouze ty produkty, které do něj sám vložil.“
Zcela na závěr připomínáme, že zmiňované jednání obchodníka zapovídá i ustanovení čl. 22 směrnice o právech spotřebitelů, když stanoví, že: „před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou nebo nabídkou, si obchodník vyžádá výslovný souhlas spotřebitele pro každou další platbu kromě dohodnuté úhrady za hlavní smluvní závazek obchodníka. Pokud obchodník tento výslovný souhlas spotřebitele neobdržel, ale podsunul mu jej pomocí předem nastavených možností, které musí spotřebitel zamítnout, aby se vyhnul dodatečné platbě, má spotřebitel nárok na vrácení této platby.“ Toto ustanovení však nebylo zatím do českého práva náležitě implementováno, přestože se tak mělo stát již v roce 2013.
Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 8/2021 určený členům tohoto spolku.