V prvním letošním oběžníku se budeme blíže věnovat rozsudku Soudního dvora EU ve věci Content Services Ltd v. Bundesarbeitskammer (C-49/11) , jež dle našeho názoru může mít důležité dopady i pro výklad ustanovení českého práva. Soudní dvůr EU se v tomto rozhodnutí zabýval právními otázkami spojenými s plněním informačních povinností obchodníkem vůči spotřebiteli prostřednictvím hypertextového odkazu a charakterem webové stránky obchodníka jako nosiče informací.
Závěry, ke kterým soud došel, tak mají význam zejména pro oblast plnění informačních povinností, konkrétně pro to, jakým způsobem mají být tyto informační povinnosti obchodníkem plněny. Důležité tak budou, jak pro interpretaci stávající právní úpravy občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tak i pro výklad úpravy nové. Jak již bylo z naší strany dříve avizováno, nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) by měl totiž zapracovávat ustanovení nové směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů (dále jen „směrnice o právech spotřebitelů“).
V předmětném případně šlo konkrétně o interpretaci ustanovení čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Nikoliv zcela přesný překlad tohoto ustanovení obsažený v české verzi směrnice zní: „Spotřebitel musí v průběhu plnění smlouvy včas obdržet potvrzení informací …, a to písemně nebo jiným stálým, jemu dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem…“ Vzhledem k tomu, že požadavek písemné formy není v oblasti elektronického obchodování v drtivé většině případů naplněn, nabývá na důležitosti výklad pojmu „jiný stálý, spotřebiteli dosažitelný a přístupný komunikační prostředek“. Směrnice o právech spotřebitelů využívá pro tyto případy (čl. 2 odst. 10) pojmu „trvalý nosič“, kterým se rozumí „jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli nebo obchodníkovi ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu“. Co může být v praxi „jiným stálým, spotřebiteli dosažitelným a přístupným komunikačním prostředkem“ či „trvalým nosičem“ bylo právě předmětem posuzování Soudního dvora EU v této věci.
Společnost Content Services Ltd nabízela zpoplatněné on-line služby, přičemž plnění svých informačních povinností zajišťovala tak, že tyto informace se v rámci registračního procesu nezobrazovaly uživatelům přímo, avšak mohly být zhlédnuty až po kliknutí na hypertextový odkaz. Ani zprávy elektronické pošty odesílané společnosti Content Services Ltd v průběhu kontraktačního procesu či po něm neobsahovaly informace, jejichž poskytnutí je vyžadováno ustanovením čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Jak již bylo nastíněno výše, předmětem sporu v řízení před Soudním dvorem EU byl výklad, zdali lze samotné poskytnutí hypertextového odkazu za předání informací spotřebiteli a zda lze webovou stránku obchodníka považovat za „jiný stálý, spotřebiteli dosažitelný a přístupný komunikační prostředek“, prostřednictvím kterého může obchodník plnit své informační povinnosti.
Soud došel k závěru v obou bodech k negativnímu závěru, když deklaroval, že článek 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku musí být vykládán v tom smyslu, že obchodní počínání, které spočívá ve zpřístupnění informací pouze prostřednictvím hypertextového odkazu na internetové stránky dotyčného podniku, nesplňuje stanovené požadavky, neboť tyto informace nejsou ani tímto podnikem „poskytnuty“, ani spotřebitelem „obdrženy“, a že takové internetové stránky, jako jsou stránky dotčené v původním řízení, nelze považovat za „stálý komunikační prostředek“.
S výše uvedeného tedy vyplývá, že i v praxi českých obchodníků bude nutné přehodnotit způsob plnění informačních povinností vůči spotřebitelům.
Josef Aujezdský
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se občanským sdružením Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 1/2013 určený členům tohoto sdružení.