Články
Občanské právo
Sdílet

Směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží a zboží s digitálními prvky

1. 8. 2019
4 minuty čtení

Dne 20. května 2019 byla přijata nová směrnice o některých aspektech o prodeji zboží , která po jejím zapracování do národních právních řádů, může mít dle našeho názoru podstatný význam pro praxi internetových obchodníků. Tato norma byla přijata společně a v souvislosti se směrnicí o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb , která, jak název napovídá, bude blíže regulovat poskytování digitálního obsahu. Nicméně v tomto právním oběžníku se budeme blíže věnovat pouze jedné z novinek, kterou by měla přibližně ve dvouletém horizontu přinést směrnice o některých aspektech o prodeji zboží do českého právního řádu.

Za stěžejní považujeme novou úpravu v oblasti tzv. zboží s digitálními prvky, podle které by měl obchodník nést vůči kupujícímu odpovědnost za tyto digitální prvky. Zbožím s digitálními prvky se rozumí „movité předměty, jež obsahují digitální obsah či digitální službu nebo jsou s digitálním obsahem či digitální službou propojeny, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu či digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce.“ Zřejmě není nutné zdůrazňovat, že tato definice bude dopadat na poměrně širokou oblast elektronického zboží. Bližší vysvětlení předmětného pojmu obsahuje také bod 14 recitálu směrnice, který uvádí, že: „digitálním obsahem, který je ve zboží obsažen nebo s ním propojen, mohou být jakákoli data, která jsou vytvořena a dodána v digitální podobě, například operační systémy, aplikace nebo jakýkoli jiný software. Digitální obsah může být v okamžiku uzavření kupní smlouvy již předem nainstalován nebo nainstalován dodatečně, pokud je to v této smlouvě stanoveno. Digitální služby propojené se zbožím mohou zahrnovat služby, jež umožňují vytváření, zpracovávání, uchovávání dat v digitální podobě nebo přístup k nim, například software jako služba nabízená v prostředí cloud computingu, průběžné poskytování dat o dopravě v navigačním systému nebo průběžné poskytování individuálně uzpůsobených tréninkových plánů u chytrých hodinek.“ Tyto digitální prvky jsou podle směrnice považovány za součást zboží, přičemž tak budou tvořit i předmět kupní smlouvy, a to bez ohledu na skutečnost, že k jejich využití je následně nutné uzavřít další smlouvu (licenční smlouva s poskytovatelem software či jiných informací).

Podle ustanovení čl. 10 odst. 1 směrnice je prodávající „odpovědný spotřebiteli za jakýkoliv nesoulad, který existuje v době dodání zboží a který se projeví do dvou let od doby dodání.“ Toto ustanovení se vztahuje i na zboží s digitálními prvky, a to „bez ohledu na to, zda tento digitální obsah nebo tuto digitální službu poskytuje …třetí strana.“ Tím, co se přesně rozumí nesouladem s kupní smlouvou, se budeme věnovat v některém z příštích právních oběžníků, nicméně již nyní je nepochybné, že po implementaci směrnice do českého právního řádu může obchodník po stanovenou dobu nést odpovědnost i za „digitální prvky“ (operační systém hardware). To pochopitelně otevírá pro praxi celou paletu možných konsekvencí.

I s ohledem na tuto skutečnost se APEK v rámci legislativní přípravy směrnice snažil vznést argumentaci proti této regulaci v oblasti zboží s digitálními prvky, neboť jí považujeme za přinejmenším nikoliv zcela domyšlenou. Konkrétně jsme uváděli, že „…je nutné vzít v úvahu zcela odlišný režim nehmotných statků, které tento digitální obsah nejčastěji tvoří, a to jak z pohledu právního, tak i z pohledu faktického. Pouze ve velmi omezených případech je totiž prodávající v praxi oprávněn s těmito nehmotnými statky jakkoliv právně nakládat či z technického pohledu zajistit jejich bezvadnost (nemá přístup ke zdrojovému kódu software, nemá potřebné technické schopnosti a vybavení). Prodávající ohledně těchto nehmotných statků vůbec nevstupuje s kupujícím do právního vztahu (kupříkladu není oprávněn poskytovat licence k operačnímu systému, poskytovat licence k firmware hardwarových zařízení apod.). Dle našeho názoru tak návrh směrnice bohužel vychází z nepochopení právních i skutkových omezení v oblasti práv k duševnímu vlastnictví.“ Nicméně tato argumentace našeho spolku nebyla bohužel zcela vyslyšena.

Směrnice o některých aspektech o prodeji zboží však přináší i řadu dalších zajímavých novinek, kterým se budeme v budoucnu jistě blíže věnovat.

 

Josef Aujezdský, advokát

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 5/2019 určený členům tohoto spolku.

Vstupte

K dalšímu čtení

Občanské právo

Rozhodné právo při prodeji zboží spotřebitelům z jiných zemí EU

6. 11. 2021

>
Občanské právo

Náklady na vrácení zboží obchodníkovi při odstoupení od kupní smlouvy spotřebitelem

16. 10. 2021

>