V tomto právním oběžníku se budeme věnovat nové směrnici EU o odpovědnosti za vadné výrobky. Připomínáme, že směrnice nemají, na rozdíl od nařízení EU, na území České republiky přímé účinky, a vyžadují proto přijetí prováděcího zákona. Směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky byla 10. října 2024 přijata Evropskou radou a má nahradit dosud účinnou směrnici 85/374/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, která je do českého právního řádu transponována ustanoveními § 2939 až 2943 občanského zákoníku.
Oproti starší unijní úpravě, na základě které v zásadě odpovídal za škodu způsobenou vadným výrobkem především výrobce, rozšiřuje nová směrnice (při splnění vymezených podmínek) odpovědnost i na další hospodářské subjekty. Vzhledem k tomu, že na internetové obchodníky mohou nová pravidla dopadat ve více rolích, zejména pak v pozici distributora, případně také dovozce, jsme považovali za vhodné je stručně shrnout již v takovémto předstihu.
Odpovědnost distributora, tedy „osoby v dodavatelském řetězci, kromě výrobce nebo dovozce, která dodává výrobek na trh,“ bude dle ustanovení čl. 7 nové směrnice vznikat v případech, kdy nebude možné určit výrobce, dovozce, ani zplnomocněného zástupce výrobce usazeného v EU. V takové situaci může osoba poškozená vadou výrobku vyzvat distributora, aby určil příslušného výrobce, dovozce, či zplnomocněného zástupce usazeného v EU, případně aby alespoň sdělil, která osoba mu předmětný výrobek dodala. Pokud distributor do 1 měsíce od obdržení výzvy poškozeného žádný z uvedených subjektů neurčí, ponese odpovědnost za škodu způsobenou poškozenému vadou výrobku. V odlišných případech bude ale odpovědnosti za škodu zproštěn.
Za výše uvedených podmínek budou rovněž za škodu odpovídat takoví poskytovatelé online platformy, kteří „prezentují výrobek nebo jinak umožňují spotřebitelům uzavřít s obchodníkem smlouvu na dálku způsobem, jenž průměrného spotřebitele vede k domněnce, že výrobek je poskytován samotnou online platformou nebo obchodníkem, který jedná z jejího pověření nebo pod jejím dohledem.“ Pokud však poskytovatel online platformy plní v souvislosti s vadným výrobkem pouze úlohu zprostředkovatele mezi obchodníky a spotřebiteli, za škodu způsobenou výrobkem odpovídat nebude.
Dovozci pak budou podle ustanovení čl. 7 odst. 2 nové směrnice za škodu způsobenou vadou výrobku odpovídat ve všech případech, kdy je výrobce usazen mimo EU, a to společně se zplnomocněnými zástupci daného výrobce v EU. Odpovědnost dovozců je obdobným způsobem upravena ustanovením § 2939 odst. 2 občanského zákoníku, nová směrnice proto v tomto ohledu nepřináší zásadní změny.
Pro úplnost závěrem uvádíme, že kromě okruhu hospodářských subjektů odpovědných za škodu způsobenou vadou výrobku rozšiřuje nová směrnice i pojem výrobku, kdy v ustanovení čl. 4 výslovně uvádí, že výrobkem jsou rovněž digitální soubory a software. Spotřebitelé tak budou podle nové regulace moci požadovat například i náhradu škody vzniklé v důsledku zničení či poškození dat. Směrnice současně také ruší stávající omezení, které spotřebitelům umožňovalo domáhat se pouze náhrady škody převyšující částku 500 EUR.
Cecílie Sekalová
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 10/2024 určený členům tohoto spolku.