V únorovém právním oběžníku se budeme zabývat hospodářskou soutěží, konkrétně tzv. vertikálními dohodami. Ty vznikají jako dohody soutěžitelů, ke kterým dochází na různých úrovních trhu, typicky pak ve vztahu výrobce (či dodavatel) – další distributor (včetně koncových prodejců), a které se vztahují k nákupu či prodeji zboží nebo služeb. Přístup k vertikálním dohodám je velmi aktuální především s ohledem na dopady, který to může mít na praxi internetových obchodníků jako koncových prodejců zboží.
Vertikální dohody tvoří skupinu dohod, na něž pamatuje zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“) v ustanovení § 5 odst. 2. Jedná se o typ dohod, u nichž je obecně přijímáno, že zpravidla hospodářskou soutěž nenarušují za podmínek, při kterých jedna ze stran nedisponuje výraznou tržní silou nebo dohoda neobsahuje některé z tzv. tvrdých omezení (hard core restraints).
V tomto právním oběžníku se zaměříme na ty z dohod, při kterých je účastníky smluvena prodejní cena při další distribuci. Řadí se sem v podstatě následující čtyři typy dohod: (i) distributor je povinen či motivován prodávat zboží za určitou stanovenou cenu, (ii) distributor je povinen či motivován prodávat zboží nikoli pod určitou minimální cenou, (iii) distributor je povinen či motivován prodávat zboží nikoli nad určitou maximální cenou, (iv) distributorovi je cena pouze doporučena.
Dohody o fixním určení nebo o určení minimální přípustné distribuční ceny se posuzují právě jako výše zmíněné tvrdé omezení. Jakákoli ujednání o fixním určení cen nebo minimální přípustné ceně jsou považována za ujednání, jejichž prvotním účelem je zabránit hospodářské soutěži a jako taková jsou protizákonná a tím i neplatná. Toto určení ceny může být stanoveno jak způsobem přímým, tak způsobem nepřímým. Nepřímý způsob může spočívat např. v omezení marží, možnosti slevových akcí či jiných různých způsobech výpočtu ceny zboží.
Dohody obsahující ujednání o doporučení cen či stanovení cenového stropu naproti tomu budou omezovat hospodářskou soutěž pouze tehdy, pokud by následkem těchto dohod byla jednotná cenová úroveň zboží na trhu a tím tak bylo vyloučeno fungování tradičních tržních mechanismů. Při posuzování ujednání o doporučení cen či stanovení cenového stropu se budou brát v úvahu následující ukazatele: (i) postavení dodavatele na trhu, (ii) postavení odběratele na trhu, (iii) tržní pozice konkurentů, (iv) povaha produktu, (v) jednotlivé dílčí okolnosti případu.
O trochu složitější však bude stanovení doporučených cen. Ty nesmí být za žádných okolností žádnou stranou dohody vynucovány, například peněžními sankcemi, možností odstoupit od dodavatelské smlouvy a podobně. V takovém případě by se nejednalo o doporučení cen, ale o nepřímém stanovení cen fixních, které jsou, jak bylo zmíněno výše, nezákonné.
V České republice má dodržování pravidel hospodářské soutěže a ochranu soutěžního prostředí na starosti Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tento úřad je vybaven pravomocí vyšetřovat možná porušení zákona a následně takovéto porušení i sankcionovat.
Mgr. Lukáš Barnet
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 2/2013 určený členům tohoto spolku.