Články
Ostatní
Sdílet

Volný pohyb zboží – vyčerpání práv k duševnímu vlastnictví

11. 4. 2014
4 minuty čtení

Přestože to nemusí být na první pohled zřejmé, s řadou druhů zboží souvisí práva k duševnímu vlastnictví. Drtivá většina výrobků je ku¨příkladu označena ochrannou známkou. Zboží pak může dále obsahovat nejrůznější patentované technologie, rozmnoženiny autorských děl, rozmnoženiny počítačových programů či dalších nehmotných statků. Většina těchto práv je koncipována jako výlučná, což ve svém důsledku znamená, že nositel takového práva k duševnímu vlastnictví je zásadně oprávněn regulovat uvádění zboží na určitý trh či jiné nakládání se zbožím v obchodním styku v rámci takého trhu. Vzhledem k tomu, že absolutní kontrola nositele práv ve vztahu ke konkrétnímu zboží by byla velice nepraktická, obsahují jednotlivé zákony regulující práva k duševnímu vlastnictví institut tzv. vyčerpání práv.

Jako první je vhodné zmínit ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochranných známkách (zákon č. 441/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jež upravuje otázku vyčerpání práv z ochranné známky, a to následovně: „vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat její užívání na výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedeny na trh v České republice tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem.“ Odst. 2 citovaného ustanovení pak rozšiřuje dosah vyčerpání práva na celý Evropský hospodářský prostor: „vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat její užívání na výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedeny na trh v členském státě Evropských společenství nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem.“ Odst. 3 citovaného ustanovení pak obsahuje určitou věcnou limitaci institutu vyčerpání práv z ochranné známky: „ustanovení předchozích odstavců se nepoužije, pokud vlastník ochranné známky má oprávněné důvody zakázat pozdější obchodní využití výrobků, zejména pokud se stav, popřípadě povaha výrobků po jejich uvedení na trh změnily nebo zhoršily.“

Co z výše uvedeného vyplývá pro praxi českého obchodníka? Zcela fundamentální otázkou je, zdali zboží označené ochrannou známkou bylo uvedeno na trh (na území EHP) se souhlasem vlastníka ochranné známky či nikoliv. V případě, že ano, dojde prvním převodem vlastnického práva k určitému kusu zboží k vyčerpání práv z ochranné známky ve výše uvedeném smyslu, přičemž další distribuce a prodej tohoto kusu zboží není zásahem do ochranné známky. Opačným případem je situace, kdy zboží bylo uvedeno na komunitární trh bez souhlasu vlastníka ochranné známky, např. v případech, kdy zboží bylo určeno pro prodej ve Spojených státech. V tomto případě se pak každý další distributor či prodejce zboží dopouští zásahu do ochranné známky se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Samozřejmě, že někteří vlastníci jsou k takovému jednání shovívaví, nicméně zejména u luxusních značek tomu může být naopak. Z těchto důvodů tak může být pro obchodníka důležité, aby znal původ zboží, které nabízí.

Na podobném principu jako v případě ochranných známek funguje právní úprava i v jiných oblastech práv k duševnímu vlastnictví. V oblasti autorského práva upravuje problematiku vyčerpání práv ustanovení § 14 odst. 2 autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které stanoví: „Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.“ Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že pokud dojde se souhlasem nositele práv k prvnímu prodeji (na území EHP) rozmnoženiny díla (počítačového programu) na hmotném nosiči, není již nositel práv oprávněn regulovat další distribuci (rozšiřování) takové rozmnoženiny. To znamená, že další osoby mohou tyto „rozšířené rozmnoženiny“ dále nabízet a prodávat, což může být důležité zejména u tzv. OEM licencí apod.

Zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích (zákon č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) pak upravuje tuto problematiku nejstručněji, a to následovně: „Majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliže tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem, ledaže by tu byly důvody pro rozšíření práv z patentu na uvedené činnosti.“

Vstupte

K dalšímu čtení

Ostatní

Leden 2022 – Právní aktuality

8. 2. 2022

>
Ostatní

Připravovaná směrnice o tzv. zástupných žalobách

5. 1. 2021

>