Články
Ústavní, správní a trestní právo
Sdílet

Výklad pojmu „klamavá obchodní praktika“

advokátka
23. 6. 2016
5 minuty čtení

V tomto oběžníku se budeme blíže věnovat rozsudku Soudního dvora EU ve věci Trento Sviluppo srl, Centrale Adriatica Soc. coop. arl v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato (C-281/12) ze dne 19.12.2013, jež dle našeho názoru může mít důležité dopady i pro výklad ustanovení českého práva. Soudní dvůr EU se v tomto rozhodnutí zabýval výkladem čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“ či „směrnice“).

Překlad toho ustanovení obsažený v české verzi směrnice zní: „Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud jakýmkoli způsobem, včetně celkového předvedení, uvádí nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl …, i když informace jsou věcně správné, což v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil…”

Závěry, ke kterým soud došel, tak mají význam zejména pro výklad pojmu „klamavé jednání“ či „klamavá obchodní praktika“ ve smyslu čl 6 odst. 1 směrnice o nekalých obchodních praktikách. Důležité tak budou pro interpretaci právní úpravy jak nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), kde jsou v ustanoveních § 2977, § 2978 a § 2979 v rámci právní úpravy nekalé soutěže definovány klamavá reklama a klamavé označení zboží nebo služby, tak úpravy obsažené v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), který danou směrnici implementuje. Dle ustanovení § 5 zákona o ochraně spotřebitele spadá klamavá obchodní praktika pod nekalou obchodní praktiku, přičemž „obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.“

Dle ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá:
a) je-li při ní užit nepravdivý údaj,
b) je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit,
c) opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem, nebo
d) vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele,
e) není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem.

Za klamavou obchodní praktiku se považuje také nabízení nebo prodej výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje, dále neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu v obchodním styku, a nakonec je klamavou obchodní praktikou vždy praktika uvedená v příloze č. 1 k zákonu o ochraně spotřebitele.

V předmětném případě bylo předmětem posuzování to, zda obchodní praktika musí být považována za „klamavou“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o nekalých obchodních praktikách pouze z toho důvodu, že tato praktika obsahuje nesprávné informace nebo že je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl, nebo zda je kromě toho nezbytné, aby uvedená praktika byla způsobilá vést spotřebitele k přijetí rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

Společnosti Trento Sviluppo srl a Centrale Adriatica Soc. coop. arl jsou součástí skupiny COOP Italia, přičemž v některých prodejních místech COOP Italia byla uvedena speciální akční nabídka, v jejímž rámci byly v určitém časovém období vybrané výrobky nabízeny za výhodné ceny. Následně byla spotřebitelem podána stížnost, že konkrétní výrobek (přenosný počítač) nebyl v době platnosti akce, kdy navštívil supermarket, dostupný. Jak již bylo nastíněno výše, předmětem sporu v řízení před Soudním dvorem EU byl výklad, zdali je v případě klamavé obchodní praktiky nutné, aby kromě nesprávnosti a schopnosti uvést spotřebitele v omyl byla taktéž způsobilá vést spotřebitele k přijetí rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil (tzn. k určitému ekonomickému chování).

Soud došel k závěru, že jelikož klamavé obchodní praktiky dle čl. 6 směrnice o nekalých obchodních praktikách představují specifickou kategorii nekalých obchodních praktik uvedených v čl. 5 odst. 2 směrnice, musí nezbytně zahrnovat všechny podstatné znaky nekalého charakteru. Aby se tedy jednalo o „klamavou obchodní praktiku“, musí obsahovat jednak nesprávné informace nebo být schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl a zároveň musí být způsobilá vést spotřebitele k přijetí rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

Z tohoto pohledu by byl však zvýhodněn spíše obchodník vůči spotřebiteli, proto soud dodává, že rozsah pojmu „rozhodnutí o obchodní transakci“ je třeba s ohledem na čl. 2 písm. k) směrnice vykládat tak, že zahrnuje nejen rozhodnutí, zda spotřebitel produkt zakoupí či nezakoupí, ale rovněž rozhodnutí, které s tímto rozhodnutím o koupi přímo souvisí, tedy například i návštěva obchodu, čímž výrazně zlepšuje spotřebitelovo postavení.

S výše uvedeného tedy vyplývá, že i v praxi českých obchodníků bude nutné reflektovat tento výklad v rámci obchodních praktik používaných vůči spotřebitelům.

Barbora Chvalinová
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 3/2014 určený členům tohoto spolku.

Vstupte

K dalšímu čtení

Ústavní, správní a trestní právo

Povinnost zpětného odběru elektrozařízení dle zákona o odpadech

1. 5. 2021

>
Ústavní, správní a trestní právo

Evidence skutečných majitelů

6. 10. 2020

>