Tzv. rozhodčí doložka tvoří v praxi poměrně obvyklou součást smluvních ujednání v obchodních vztazích (např. vztah obchodník a jeho dodavatel), nejčastěji v rámci obchodních podmínek dodavatele. I vzhledem k tomu, že jsme nezřídka dotazováni, jaké jsou výhody a nevýhody rozhodčího řízení, věnujeme prosincový oběžník základům této problematiky.

Rozhodčí smlouva je zvláštním druhem smlouvy, která se uzavírá dle ustanovení § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Dle uvedeného ustanovení se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi (s určitými výjimkami), k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. Dojde tedy k vyloučení pravomoci obecného soudu.

Rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivého již vzniklého sporu, tak i všech případných sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu. S ohledem na závažné důsledky musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Pokud tvoří rozhodčí smlouva součást obchodních podmínek, jimiž se řídí tzv. smlouva hlavní (např. kupní smlouva, smlouva o dílo apod.), k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh uvedené hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. V tomto případě je tedy nutné dodržet písemnou formu pouze u návrhu na uzavření smlouvy, přijetí je možné provést i konkludentně.

Při rozhodování se rozhodci řídí právem, mohou však spor rozhodnout i podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily. Rozhodčí řízení je (na rozdíl od řízení před obecným soudem) zásadně jednoinstanční a končí vydáním rozhodčího nálezu, jehož písemné vyhotovení musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Rozhodčí nález nabývá dnem jeho doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Strany se však mohou v rozhodčí smlouvě dohodnout i na tom, že rozhodčí nález nebude konečný a bude moci být k žádosti účastníků přezkoumán jinými rozhodci.

Soud sice může na návrh kterékoliv strany zrušit rozhodčí nález, avšak jen z důvodů úzce vymezených zákonem (např. pokud byl rozhodčí nález vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, pokud by rozhodčí smlouva byla neplatná, pokud by rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, pokud by rozhodčí nález odsuzoval stranu k nemožnému plnění atd.). Podání návrhu na zrušení navíc zásadně nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu a je tedy možné dle nálezu vést nadále exekuci či výkon rozhodnutí.

Na závěr upozorňujeme, že v případě, kdy by rozhodčí smlouva byla uzavírána mezi dodavatelem a spotřebitelem, pak by šlo o spotřebitelskou smlouvu a dopadala by na ní i ustanovení o spotřebitelských smlouvách dle § 51a a násl. občanského zákoníku, jakož i ustanovení předpisů Evropských společenství týkající se ochrany spotřebitelů (zejm. směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a doporučení Komise o zásadách platných pro orgány odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů).