V následujících oběžnících Vám ve stručnosti představíme problematiku právní regulace odpadů a odpadů z obalů. V této oblasti se objevuje řada povinností, které se za určitých podmínek vztahují na maloobchody i velkoobchody, a to včetně e-shopů. Mezi podnikatelskou veřejností však není zcela rozšířeno povědomí o rozsahu těchto povinností.
Zákon o odpadech stanoví původcům odpadu povinnost dodržovat určité postupy, které mají za cíl zejména předcházení vzniku odpadů a jejich účelnou likvidaci. Za původce odpadů se přitom považují mimo jiné i právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady. Za původce odpadů se tak považují i velkoobchody či malé obchody, a to včetně e-shopů.
Za odpad se obecně až na výjimky považuje každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Ke zbavování přitom dochází vždy, pokud osoba takovou věc předá k využití nebo odstranění nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů, a to bez ohledu na to, zda úplatně či bezúplatně. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama.
Konkrétní výčet všech povinností původců odpadu obsahuje ustanovení § 16 zákona o odpadech, v tomto oběžníku ve stručnosti uvádíme alespoň ty nejpodstatnější z nich. Připomínáme však, že se nejedná o úplný výčet.
Každý původce odpadů je v souladu s výše uvedeným ustanovením povinen plnit některé základní povinnosti ve vztahu k odpadům, které produkují prakticky všechny osoby (např. kancelářský odpad jako je papír, použité tonery apod., ale i jiný odpad, podobný odpadu komunálnímu, který však vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností). Jedná se zejména o povinnost zařazovat odpady podle druhů a kategorií, povinnost shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií, povinnost zabezpečit odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením, nebo únikem či povinnost vést průběžnou evidenci všech svých odpadů a způsobu nakládání s nimi a tuto evidenci archivovat nejméně po dobu 5 let.
Odpady vyprodukované v souvislosti s podnikatelskou činností pak povinné osoby mohou likvidovat buď prostřednictvím systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí, a to na základě příslušné smlouvy uzavřené s obcí, nebo prostřednictvím třetí osoby – specializované společnosti, která disponuje potřebným povolením.
Nad rámec výše uvedených povinností, které se vztahují téměř na každého podnikatele, zákon o odpadech dále stanoví řadu speciálních povinností, které se uplatní pouze v některých případech. Jedná se zejména o povinnost zpětného odběru odpadu a s ní spojená informační povinnost o způsobu zajištění zpětného odběru. Povinnost zpětného odběru se vztahuje zejména na baterie a akumulátory, pneumatiky, výbojky a zářivky či některá elektrozařízení.
Zákon o odpadech stanoví konkrétní podmínky pro splnění těchto zvláštních povinností i podmínky, za kterých se tyto povinnosti uplatní, avšak s ohledem na obsáhlost této problematiky se jimi v tomto oběžníku nebudeme dopodrobna zabývat.
Za porušení povinností dle zákona o odpadech může příslušný správní orgán uložit pokutu, která v některých případech (např. v případě nezajištění povinnosti zpětného odběru či v případě nezařazení odpadu podle katalogu odpadů) může činit 10 milionů korun. Nejčastější sankcí však zpravidla bude pokuta za využívání systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem (zejména sběrné nádoby či sběrné dvory) bez písemné smlouvy s touto obcí. Za porušení této povinnosti mohou příslušné obecní úřady uložit pokutu až do výše 300.000,- Kč.
Zákon o obalech stanoví zejména podmínky pro nakládání s obaly a pro předcházení (omezení) jejich vzniku.
Za obal se se dle zákona považují všechny výrobky zhotovené z jakéhokoli materiálu a určené k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, jestliže mají zároveň i) v místě nákupu tvořit prodejní jednotku pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele (tzv. prodejní obal), nebo ii) v místě nákupu tvořit skupinu určitého počtu prodejních jednotek (tzv. skupinový obal), nebo iii) usnadnit manipulaci (tzv. přepravní obal). Za obaly je tak ve smyslu zákona nutné považovat např. lepenkové kartony či krabice, plastikové sáčky či folie apod.
Konkrétní výčet povinností povinných osob dle zákona o obalech (tj. osob, které uvádějí obaly na trh, nebo osob, které uvádějí obaly do oběhu), je obsažen v ustanoveních § 3 až § 15 zákona o obalech. Níže však uvádíme ve stručnosti alespoň ty nejzásadnější z nich.
- Povinnost zajistit zpětný odběr obalů a využití odpadu z obalů (§ 10 a 12 zákona o obalech).
- Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů. Za zápis do seznamu a za následnou evidenci se hradí registrační poplatek ve výši 800 Kč za rok (§ 14 zákona o obalech).
- Povinnost vést průběžně evidenci o obalech a odpadech z obalů, včetně povinnosti ohlašovat údaje z této evidence Ministerstvu životního prostředí. Povinná osoba zároveň musí být schopná prokázat pravdivost této evidence. Doklady k prokázání údajů dle evidence musí být archivovány po dobu nejméně 5 let (§ 15 zákona o obalech).
Výše uvedené tři povinnosti je dle zákona o obalech možné splnit buď vlastními prostředky, což však bývá ve většině případů velice obtížné (zejména ve vztahu k zajištění povinnosti zpětného odběru), nebo prostřednictvím autorizované obalové společnosti, kterou je v České republice společnost EKO-KOM, a.s. V takovém případě je nutné mít se společností EKO-KOM, a.s. uzavřenou smlouvu a dodržovat stanovené smluvní podmínky. Povinná osoba, která nedodává obaly (balené výrobky) přímo konečnému uživateli, ale její odběratelé ještě dále zajištují distribuci dalším uživatelům, tj. zejména velkoobchody, mohou splnit výše uvedené povinnosti též tak, že tyto povinnosti přenesou na své odběratele (maloobchody). Příslušná kupní smlouva tak však musí výslovně stanovit.
Pro úplnost doplňujeme, že povinné osoby dle zákona o obalech mají mimo výše výslovně zmíněných povinností dále další povinnosti, které však nelze přenést na jinou osobu. Jedná se např. o povinnost dodržovat podmínky pro uvedení obalu na trh, či o prevenční povinnost minimalizovat objem a hmotnost použitých obalů.
Zákon o obalech pamatuje na situace, kdy povinná osoba produkuje pouze malé či nevýznamné množství obalů. Pro tyto případy stanoví zákon výjimky z některých povinností.V případě, že povinné osoby nevyprodukují více než 300 kg obalů za rok a zároveň jejich roční obrat nepřekročí částku 4.500.000,- Kč, nemusí plnit povinnosti uvedené v ustanovení § 10 až § 15 zákona o obalech. To znamená, že nemusí zajišťovat zpětný odběr obalů a další využití odpadů z obalů, nemusí vést evidenci vyprodukovaných obalů a nemusí být zapsané v Seznamu. Na zbývající povinnosti (např. prevenční povinnost minimalizovat objem použitých obalů) se však tato výjimka nevztahuje, a povinné osoby je tak musí plnit bez výjimky.
Za porušení povinností dle zákona o obalech může příslušný správní orgán uložit pokutu, jejíž maximální výše se může pohybovat v závislosti na typu porušené povinnosti od 500.000,- Kč (např. porušení prevenční povinnosti) až po 10 milionů korun (např. nezajištění zpětného odběru obalů).
David Svoboda
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 5/2017 a č. 6/2017 určený členům tohoto spolku.