Od 1. 1. 2012 nabývá účinnost novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), publikována pod č. 351/2011 Sb. (dále jen „novela“). Novela vnáší do obchodního zákoníku několik zajímavých novinek, přičemž v rámci tohoto oběžníku se budeme věnovat novému znění ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku, který upravuje otázku přípustnosti limitace náhrady škody v obchodních vztazích. Novela ustanovení tohoto paragrafu zcela změnila, neboť byl nahrazen celý jeho stávající text, ale i významově je smysl tohoto ustanovení zcela opačný.

Ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2011 stanovilo, že se nelze vzdát nároku na náhradu škody před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Toto ustanovení vycházelo ze zásady, která nedovolovala vzdát se práv, jež mohou vzniknout teprve v budoucnosti. Jednalo se o kogentní ustanovení obchodního zákoníku, které nebylo možné dohodou smluvní stran vyloučit. Výklad obsahu tohoto paragrafu nebyl jednotný, zejména pokud se jednalo o otázku možnosti určité smluvní limitace rozsahu nároku na náhradu škody, která by neznamenala vzdání se celého nároku na náhradu škody. Část právní teorie připouštěla možnost platného uzavření dohody o omezení rozsahu náhrady škody, které by bylo přiměřené okolnostem daného případu a obchodního vztahu, a neznamenalo by vyloučení náhrady škody či jejího ponechání pouze ve formální nebo nepřiměřeně nízké výši. Sjednání takovéto dohody nicméně bylo právním rizikem zejména vzhledem ke skutečnosti, že v této věci nebyla ustálená a jednotná soudní judikatura, přičemž zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci chybělo.

S účinností od 1. 1. 2012 je obsah ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku zcela opačný, neboť výslovně umožňuje účastníkům obchodněprávních vztahů vzdát se zcela nároku na náhradu škody a to i před porušením povinnosti, z něhož škoda vznikla. Touto novelou tak odpadly výkladové problémy tohoto ustanovení před 1. 1. 2012 a do právních vztahů mezi podnikateli byla vnesena větší právní jistota. Při uzavírání dohod limitujících nárok na náhradu škody, který má vzniknou v budoucnu je ovšem nutné také posoudit, zda takové ujednání stran obchodněprávního vztahu je v souladu s pravidly poctivého obchodního styku, jako jedné ze zásad, na které obchodní zákoník stojí. Pokud by taková dohoda byla v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívala by právní ochrany, což znamená, že by nebyla neplatná, ale soud by ochranu výkonu takového práva odepřel.

Na závěr připomínáme, že možnost limitace náhrady škody je umožněna pouze v obchodně-závazkových právních vztazích a nikoliv již ve vztazích spotřebitelských (smlouvách mezi obchodníkem a spotřebitelem). Na druhou stranu význam toho ustanovení pro dodavatelsko-odběratelské vztahy je značný.

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se občanským sdružením Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 12/2011 určený členům tohoto sdružení.