Do roku 1992 byla v zákoně o rodině upravena pouze civilní (občanská) forma sňatku. Existovala sice možnost po uzavření civilního sňatku podstoupit náboženský obřad, aby věřící snoubenci přijali svátost manželství, ale s takovým náboženským obřadem podle našeho právního řádu nebyly spojeny žádné právní následky.
V současné době má církevní sňatek tytéž právní následky a stejnou právní váhu jako sňatek občanský. Snoubenci si tedy mohou svobodně zvolit mezi jeho civilní a církevní formou. Jsou-li oba snoubenci nevěřící, rozhodnou se s největší pravděpodobností pro občanský sňatek, který má zpravidla formu slavnostního aktu na radnici. Je-li jeden nebo dokonce oba snoubenci věřící, je pravděpodobné, že budou mít zájem o uzavření sňatku církevní formou.
Při uzavírání církevního sňatku je nutné dostát nejen požadavkům stanoveným zákonem o rodině, ale také požadavkům manželských předpisů té které církve. Zdaleka největší počet církevních sňatků je u nás uzavírán před Církví římskokatolickou. Manželské právo Církve římskokatolické upravuje Codex Iuris Canonici (CIC) z roku 1983 ve svých kánonech 1055 až 1165.
Termín církevní svatby je třeba si na farním úřadě domluvit alespoň dva nebo tři měsíce předem, aby byl dostatek času na přípravná setkání s farářem. Přestože v zákoně o rodině o těchto přípravných setkáních není zmínka, jsou zpravidla jednou z podmínek uzavření církevního sňatku podle manželských předpisů jednotlivých církví a náboženských společností. V kánonu 1063 CIC se stanoví, že křesťanům se poskytuje pomoc, jíž se v křesťanském duchu zdokonaluje a zachovává manželský stav. Pomoc se dle tohoto kánonu poskytuje, mimo jiné, právě osobní přípravou na uzavření manželství, v níž se snoubenci připraví na posvátnost svého nového stavu a na jeho úkoly.
Podle zákona o rodině musí muž a žena, kteří se rozhodli, že chtějí uzavřít církevní sňatek, nejprve projít tzv. předoddavkovým řízením. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 4b odst. 2 zákona o rodině. Účelem tohoto předoddavkového řízení je zjistit, zda jsou splěny všechny podmínky pro uzavření platného manželství, které vyžadují „světské“ předpisy. Předoddavkové řízení začíná tím, že snoubenci vyplní dotazník k uzavření manželství a žádost o vydání osvědčení k církevnímu sňatku a předloží tyto listiny matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Spolu s těmito listinami předloží snoubenci matričnímu úřadu tyto doklady: rodný list, doklad o státním občanství, potvrzení o trvalém pobytu (vydává evidence obyvatel), potvrzení o osobním stavu (vydává evidence obyvatel), pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manželství nebo úmrtní list zemřelého manžela (byl-li některý ze snoubenců již dříve ve svazku manželském). S výjimkou rodného listu nejsou snoubenci povinni předkládat uvedené doklady, prokáží-li skutečnosti v nich uvedené svými občanskými průkazy. Shledá-li příslušný matriční úřad, že je vše v pořádku, vydá snoubencům osvědčení o tom, že splnili všechny zákonné požadavky pro uzavření platného manželství. Ustanovení § 4b odst. 2 zákona o rodině stanoví, že církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu toto osvědčení. Osvědčení nesmí být starší než tři měsíce. Po třech měsících osvědčení pozbývá platnosti a je třeba požádat o vydání nového osvědčení. Kdyby byl církevní sňatek uzavírán bez předchozího předoodavkového řízení před příslušným matričním úřadem nebo kdyby osvědčení předané oddávajícímu bylo starší než tři měsíce, manželství by vůbec nevzniklo, jednalo by se pouze o manželství zdánlivé a svatební obřad by neměl vůbec žádné právní následky.
Podle Codexu Iuris Canonici je třeba před uzavřením manželství zjistit, že nic nebrání jeho platnému uzavření podle práva kanonického. Podrobnější pravidla tohoto zjišťování případných překážek uzavření manželství u snoubenců (tzv. ohlášky) jsou upraveny v předpisech jednotlivých biskupských konferencí.
Komplikace nastává, je-li jeden ze snoubenců pokřtěný a druhý ne. Podle kánonu 1086 CIC je neplatné manželství uzavřené mezi dvěma osobami, z nichž jedna je pokřtěna v katolické círvi nebo do ní přijata a neodpadla od ní formálním úkonem, a druhá osoba je nepokřtěná. Od této překážky je možné udělit dispenz (výjimku), pokud jsou splněny tyto podmínky: a) katolická strana prohlásí, že je připravena chránit se nebezpečí odpadu od víry a poskytne upřímný příslib, že se ze svých sil bude snažit, aby všechny děti byly pokřtěny a vychovány v katolické církvi, b) o těchto příslibech katolické strany se včas uvědomí druhá strana tak, že bude známo, že si je opravdu vědoma příslibů a povinností katolické strany, c) oba snoubenci budou poučeni o účelu a podstatných vlastnostech manželství, které žádný z nich nesmí vylučovat. Způsob, jímž se tato prohlášení a tyto přísliby provedou, jsou upraveny v předpisech jednotlivých biskupských konferencí.
Zákon o rodině stanoví, že manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před příslušným orgánem církve nebo náboženské společnosti. Musí jít o církve a náboženské společnosti, které jsou registrovány podle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Toto prohlášení učiní snoubenci před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností. Kdo je takovou osobou, vyplývá z vnitřních předpisů církve nebo náboženské společnosti, před jejímž orgánem se sňatek uzavírá. Podle Codexu Iuris Canonici je touto oprávněnou osobou místní ordinář nebo farář anebo kněz či jáhen, kteří k tomu mají od místního ordináře nebo faráře pověření.
Prohlášení o vstupu do manželství se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. Přítomnost dvou svědků je vyžadována nejen zákonem o rodině, ale také Codexem Iuris Canonici. Veřejnost prohlášení o vstupu do manželství je zajištěna tím, že se manželství uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Místo, kde se manželství uzavírá, bývá řešeno vnitřními předpisy konkrétní církve. Podle kánonu 1118 CIC se manželství mezi pokřtěnými uzavírá ve farním kostele. S dovolením místního ordináře může být manželství uzavřeno také v jiném kostele nebo kapli nebo též na jiném vhodném místě. V každém případě však manželství musí být uzavřeno před osobou pověřenou církví, která je registrována podle zákona č. 308/1991 Sb.
Církevní orgán, před kterým došlo k uzavření manželství je povinen do tří pracovních dnů po uzavření manželství doručit protokol o uzavření manželství příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo manželství uzavřeno. Teprve poté, kdy je protokol příslušnému matričnímu úřadu doručen, mohou novomanželé obdržet oddací list. Uzavření církevního sňatku církevní orgán zapíše do knihy oddaných a u pokřtěných novomanželů se zaznamená také v knize pokřtěných.
Jsou-li oba snoubenci pokřtěni, je podle kánonu 1055 CIC sňatek mezi nimi Ježíšem Kristem povýšen na svátost. Touto svátostí mají být manželé posíleni a jakoby posvěceni pro povinnosti a důstojnost manželského stavu.
Věřící snoubenci mohou také uzavřít občanský sňatek a poté absolvovat náboženský obřad, kterým stvrdí své manželství před bohem a jsou-li pokřtěni, bude jim udělena též svátost manželství. Rozhodnou-li se snoubenci, že chtějí uzavřít nejprve občanský sňatek a poté projít ještě náboženským svatebním obřadem, zákon o rodině jim v tom nikterak nebrání. Zákon o rodině pouze stanoví, že byl-li uzavřen civilní sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky. Je potom věcí konkrétní církve nebo náboženské společnosti, jestli absolvování takovéhoto náboženského obřadu umožní. Výhodou této alternativy je, že veškeré právní náležitosti související se sňatkem provede úřad, který má s uzavíráním manželství bohaté zkušenosti, pomůže snoubencům s vyplňováním příslušných formulářů, zkontroluje všechny doklady a nehrozí, že by došlo k nějakému pochybení.
Opačný postup, tj. že by nejprve byl uzavřen církevní sňatek, a poté ještě sňatek občanský není možný. Takový postup by neměl žádné logické opodstatnění a zákon o rodině jej výslovně zakazuje.