V souvislosti s právní úpravou společného jmění manželů (dále jen „SJM“) připadají v úvahu dva typy smluv. Může se jednat buď o smlouvy týkající se rozsahu SJM nebo o smlouvy upravující hospodaření s majetkem a závazky, které jsou součástí SJM.

Smlouvy modifikující zákonem stanovený rozsah SJM

Není-li uzavřena smlouva vymezující rozsah SJM odchylně od zákona, platí, s určitými výjimkami, že společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství a závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství. Zákonné výjimky z tohoto pravidla jsou stanoveny v § 143 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Podle ustanovení § 143 odst. 1, písm. a) OZ není součástí společného jmění manželů majetek získaný za trvání manželství dědictvím nebo darem, majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, věci sloužící podle své povahy osobní potřebě jen jednoho z manželů a věci vydané v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů v případě, že tento manžel měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Ohledně závazků pak zákon stanoví, že ze závazků vzniklých v době trvání manželství nejsou součástí SJM závazky týkající se výhradně majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (§ 143 odst. 1, písm. b) OZ).

Manželé mohou zákonem stanovený rozsah SJM smluvně rozšířit či zúžit, případně vyhradit jeho vznik ke dni zániku manželství (ve stejném okamžiku zanikne také jejich SJM). Smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu. Manželé mohou ve smlouvě smluvně upravit nejen rozsah majetku a závazků, které se stanou součástí SJM teprve v budoucnu, ale, jak zákon výslovně stanoví, také rozsah majetku a závazků, které již SJM tvoří. Smlouva se nemusí týkat celého SJM, ale může upravovat právní režim i jen jednotlivých majetkových hodnot nebo závazků.

SJM je možné rozšířit prakticky bez omezení. Ve smlouvě o rozšíření SJM je tedy možné stanovit, že veškerý majetek manželů bude součástí SJM a že žádný z manželů nebude mít své výlučné jmění. Dalším možným příkladem rozšíření SJM může být např. formulace, že součástí SJM budou také věci nabyté dědictvím nebo darem apod.

Ohledně zúžení SJM platí, že manželé nemohou SJM zcela zrušit. Jsou omezeni rozsahem majetku, který tvoří obvyklé vybavení jejich společné domácnosti. Totéž platí vyhrazují-li manželé vznik SJM ke dni zániku manželství. V žádném případě není možné stanovit obecně platné pravidlo ohledně skutečnosti co ještě tvoří obvyklé vybavení společné domácnosti a co nikoli. Obsah pojmu obvyklé vybavení společné domácnosti se bude lišit v závislosti na životní úrovni a majetkových poměrech manželů.

Týká-li se některá z uvedených dohod nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, nabude taková dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

S účinností od 1.8.1998 občanský zákoník výslovně umožňuje uzavření tzv. „předmanželské smlouvy“, ve které by si budoucí manželé ještě před uzavřením manželství upravili své majetkové vztahy pro dobu trvání jejich manželství odchylně od právní úpravy obsažené v občanském zákoníku. Takováto dohoda muže a ženy, kteří spolu hodlají vstoupit do manželství, nabude samozřejmě účinnosti až dnem uzavření manželství.

Upozorňuji ještě na skutečnost, že manželé se mohou vůči třetím osobám dovolat existence smlouvy o zúžení nebo rozšíření SJM nebo o jeho vzniku až ke dni zániku manželství jen tehdy, prokážou-li, že třetí osobě je obsah smlouvy znám. Nebyla-li třetí osoba s existencí a obsahem smlouvy seznámena, bude se ve vztahu k ní postupovat jako kdyby žádná smlouva o úpravě rozsahu SJM uzavřena nebyla. Totéž platí i o předmanželské smlouvě.

Smlouvy modifikující zákonem stanovená pravidla o správě SJM

Jako základní pravidlo platí, že majetek, který tvoří SJM, užívají a udržují oba manželé společně. Ve vztahu k třetím osobám je třeba rozlišit dva způsoby rozhodování o nakládání se společným majetkem spadajícím do SJM, a to obvyklou správu majetku spadajícího do SJM a ostatní záležitosti mimo tuto obvyklou správu. Právní úkony týkající se obvyklé správy majetku spadajícího do SJM může vykonávat každý z manželů. Obvyklou správou se rozumí vyřizování pravidelně se opakujících záležitostí, které lze považovat za běžné hospodaření se společným majetkem. Může jít např. o pravidelné nákupy, objednávání běžných oprav v bytě, placení pravidelných plateb apod. V ostatních záležitostech – mimo obvyklou správu – je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný. Jedná se o neplatnost relativní, což znamená, že takovýto právní úkon se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu podléhá promlčení – lze se jej dovolat pouze v tříleté promlčecí době, která běží ode dne, kdy toto právo mohlo být vykonáno poprvé. Za ostatní záležitosti mimo běžnou správu SJM lze v každém případě považovat nákup nemovitosti. Dále by se, v závislosti na majetkových poměrech v rodině, mohlo jednat např. o nákup automobilu, popř. jinou nákladnější investici. Lze zobecnit, že za obvyklou správu majetku se nepovažují ty právní úkony manželů, při kterých dochází k zakládání dlouhodobějších práv a povinností. Jde-li o platný právní úkon týkající se SJM, jsou z něj oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Správy SJM se pak týká také ustanovení § 146 OZ, ve kterém je upravena povinnost podnikajícího manžela vyžádat si od druhého z manželů souhlas k prvnímu použití majetku ze SJM k podnikání. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.

Podle ustanovení § 147 OZ si manželé mohou upravit správu společného jmění odchylně. Stejně jako smlouvy upravující rozsah majetku spadajícího do SJM, také tato smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu, a to pod sankcí absolutní neplatnosti.

V této dohodě mohou manželé určit např.: - že záležitosti nespadající pod obvyklou správu majetku může vykonávat kterýkoli z manželů,

- že podnikající manžel bude potřebovat souhlas druhého manžela ke každému použití majetku ze SJM k podnikání,

- že veškeré úkony související se společným automobilem bude vykonávat jeden z manželů,

- že jen jeden z manželů bude hradit náklady na údržbu společné nemovitosti apod.

Také smlouvu o odchylné úpravě správy majetku spadajícího do SJM je možné uzavřít jako tzv. „předmanželskou smlouvu“. Mohou ji tedy uzavřít muž a žena, kteří hodlají vstoupit do manželství, a to s účinky od uzavření manželství.

Také existence smlouvy podle § 147 OZ se manželé mohou vůči třetím osobám dovolat pouze tehdy, prokážou-li, že třetí osobě je obsah smlouvy znám.

Zúžení rozsahu SJM rozhodnutím soudu

Chce-li jeden z manželů zúžit rozsah SJM a druhý z manželů není ochoten uzavřít dohodu, může se domáhat zúžení SJM rozhodnutím soudu. Jsou-li proto vážné důvody, může soud, na návrh některého z manželů, zúžit SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Za závažný důvod lze považovat např. takové chování jednoho z manželů, kterým ohrožuje hospodářskou situaci v rodině, jeho alkoholismus, užívání drog, hraní hazardních her apod. Závažným důvodem pro rozhodnutí soudu může být také skutečnost, že manželé spolu nežijí a fakticky hospodaří již dlouhodobě odděleně.

Ochrana společného majetku manželů je výraznější tehdy, získá-li jeden z manželů oprávnění k podnikatelské činnosti nebo stane-li se neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Navrhne-li to v tomto případě kterýkoli z manželů, soud společné musí SJM zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.