Články
Pracovní právo
Sdílet

Švarcsystém vs. Outsourcing

Partner
11. 4. 2014
3 minuty čtení

Dne 27. května 2005 byla pod číslem 202/2005 Sb. vyhlášena novela zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) a téhož dne vstoupila i v účinnost. Tato novela přinesla změnu v možnosti tzv. outsourcingu. Zaměřme se tedy nyní podrobněji na tuto změnu a na základní pojmy s tím související.

Švarcsystém

Pojmem švarcsystém se v českém právním prostředí běžně rozumí situace, kdy podnikatel „zaměstnává“ jiného podnikatele. Subjekt tedy namísto zaměstnání zaměstnance v pracovněprávním vztahu (na základě pracovní smlouvy) se snaží uzavřít obchodněprávní (či v praxi méně častěji rovněž občanskoprávní) smlouvu (smlouvu mandátní, smlouvu o spolupráci apod.). Formálně by tedy mělo jít o vztah dvou samostatných nezávislých podnikatelů, avšak fakticky jde o vztah zaměstnanecký, kdy jeden subjekt je na druhém závislý a je mu podřízen (daná pracovní doba, používání prostředků, energie, surovin či pomůcek zaměstnavatele, výkon práce pouze na pracovišti zaměstnavatele apod.). Nejde tedy o podnikání „zaměstnávané“ strany, neboť její činnost nevykazuje základní znaky podnikání (soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku).

Motivací zaměstnavatele pro uplatňování švarcsystému je snaha o zjednodušení jeho mzdové a účetní agendy a především snaha o snížení jeho nákladů (není nutné hradit zákonné odvody jako za zaměstnance). Rovněž je motivace dána úsilím o vyloučení aplikace zákoníku práce, který zaměstnance chrání mnohem více než výše zmiňované smlouvy uzavírané mezi „podnikateli“. Ani předmětná novela zákona o zaměstnanosti nic nezměnila na situaci, že švarcsystém je nadále nelegální (jedná se o obcházení zákona) a z tohoto neexistuje výjimka. Rovněž do budoucnosti nelze předpokládat změnu úpravy, neboť by tím došlo k deformaci pojmu podnikání a zaměstnání.

Outsourcing

Outsourcingem rozumíme svěřování úkolů a činností podnikatele, které podnikatel nechce vykonávat sám (resp. prostřednictvím svých zaměstnanců), jiným subjektům. Dle ustanovení § 13 zákona o zaměstnanosti (ve znění před i po předmětné novele) je právnická nebo fyzická osoba povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.

Z této obecné povinnosti zajišťovat plnění úkolů svými zaměstnanci jsou zákonem dány výjimky. Povinnost neplatí v případech, kdy plnění běžných úkolů zajišťuje fyzická osoba sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů nebo kdy toto plnění zajišťuje právnická nebo fyzická osoba dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Ani zde novela změnu nepřináší.

Do účinnosti novely neplatila povinnost zajišťovat plnění úkolů svými zaměstnanci rovněž v případě, kdy úkoly byly svěřovány jinému zaměstnavateli. Tento zaměstnavatel musel mít činnosti (úkoly), které mu měly být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a musel je zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnával v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce. Bylo tedy možné, aby například stavební společnost stavící rodinný dům pověřila subdodávkou montáže střechy jiný subjekt. Tento subjekt musel mít stavební práce v předmětu své činnosti a především nemohl činnost vykonávat sám, ale musel činnost vykonávat pouze prostřednictvím svých zaměstnanců, které zaměstnával v pracovněprávních vztazích. Uvedená stavební společnost tak nemohla svěřit montáž střechy fyzické osobě – podnikateli, pokud tento neměl své zaměstnance.

V uvedené úpravě, která byla některými subjekty považována za diskriminující, došlo novelou ke změně. Nadále je možné úkoly svěřit osobě, která má svěřené úkoly v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci. Dále však bude možné úkoly svěřit - outsourcovat i fyzické osobě, která má svěřené úkoly v předmětu své činnosti. Tato fyzická osoba může vykonávat svěřenou činnost i osobně a nikoliv pouze prostřednictvím svých zaměstnanců.

Závěr

Zásadní změnou, kterou novela přináší, je tedy možnost osobního výkonu outsourcované činnosti fyzickou osobou, která má tyto svěřené úkoly v předmětu své činnosti. Nadále však zůstává v platnosti, že se nesmí jednat o tzv. zastřený pracovněprávní vztah a že činnost vykonávaná subjektem, kterému byla svěřena, musí vykazovat znaky podnikání (viz výše). Nebude-li tato podmínka naplněna, pak i v případě, že bude formálně uzavřen obchodněprávní vztah, bude tento zastřený vztah považován za vztah pracovněprávní.

Vstupte

K dalšímu čtení

Pracovní právo

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR – elektronicky uzavírané pracovněprávní smlouvy

26. 5. 2024

>
Pracovní právo

Velká novela zákoníku práce

29. 10. 2020

>