Mašek, Kočí, Aujezdský a Nosko & Partners se stávají MKA Nosko
Více
Články
Rodinné právo
Sdílet

Výživné pro nezletilé děti placené jejich otci - podnikateli

Partner
11. 4. 2014
6 minuty čtení

Základním předpokladem vzniku vyživovací povinnosti je existence určitého rodinně právního vztahu, v našem případě vztahu mezi otcem a jeho dítětem. Za biologického otce je zákonem o rodině považován muž, kterému svědčí jedna ze tří zákonných domněnek otcovství. Z pohledu existence vyživovací povinnosti má stejný význam jako vztah mezi biologickým otcem a jeho dítětem také vztah založený osvojením.

Dalším důležitým předpokladem existence vyživovací povinnosti rodičů k dítěti je skutečnost, že dítě není schopno samo se živit. Neexistuje zde žádná věková hranice, při jejímž dosažení by vyživovací povinnosti zanikla – dítě může nabýt schopnosti samo se živit ukončením středního odborného učiliště např. v sedmnácti letech, stejně tak je však možné, že dítě bude studovat do třiceti let a že po tuto dobu nebude objektivně schopno samo ze svých příjmů uspokojovat své potřeby.

Výživným pro nezletilé děti se rozumí prostředky na uhrazování všech jejich životních potřeb. Jde o uspokojování veškerých hmotných potřeb dítěte, tj. uhrazování nákladů na stravu, oblečení, bydlení a kulturních potřeb dítěte, tj. uhrazování nákladů na vzdělání, koníčky, návštěvy uměleckých představení atd.
Rozhodování soudu o výživném V zákoně o rodině se předpokládá a je preferováno dobrovolné plnění vyživovací povinnosti rodičů k jejich dětem. Žijí-li tedy rodiče dítěte spolu, tj. ve společné domácnosti, soud zpravidla vyživovací povinnost rodičů k dětem neupravuje. Rozhodnutí soudu připadá v úvahu pouze tehdy, pokud některý ze společně žijících rodičů svou zákonnou vyživovací povinnost ke svému dítěti neplní dobrovolně. Soud zpravidla rozhoduje na návrh (nejčastěji na návrh druhého z rodičů), v případě výživného pro nezletilé dítě však může rozhodnout o výživném i bez návrhu.

Nejčastěji soudy upravují vyživovací povinnost rodičů k dětem v souvislosti s rozvodem manželství (podle § 25 zákona o rodině manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu). Potřeba upravit poměry (tj. výchovu a výživu) nezletilého dítěte nastává též za situace, kdy rodiče nezletilého dítěte spolu nežijí.
Výše výživného Při určování výše výživného soud vychází z odůvodněných potřeb oprávněného a ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného. Toto je obecné pravidlo, které se použije při stanovování všech druhů vyživovací povinnosti.

V případě výživného pro nezletilé děti však zákon o rodině obsahuje některá další ustanovení upravující rozsah vyživovací povinnosti rodičů k nezletilým dětem, jejichž účelem je ochrana zájmů nezletilých dětí. Především platí, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Toto ustanovení nabývá na významu zejména tehdy, když nezletilé dítě je svěřeno do výchovy tomu z rodičů, jehož životní úroveň je výrazně nižší než životní úroveň rodiče, který má platit výživné. Dále je v zákoně o rodině stanoveno, že tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu tohoto dítěte na budoucí povolání. Zákon o rodině pak v případech v případech zvláštního zřetele hodných připouští, aby soud při rozhodování o výživném pro nezletilé děti rozhodl o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Z takto složené částky je poté hrazeno výživné pro dítě v budoucnosti. Účelem tohoto ustanovení je chránit dítě např. tehdy, má-li povinný nepravidelné příjmy, podstupuje-li prokazatelně nepřiměřená majetková rizika, plánuje-li dlouhodobý pobyt v zahraničí apod. K ochraně nezletilých dětí je určeno ustanovení zakazující započtení proti pohledávkám na výživné pro nezletilé děti. Na povinnost platit výživné tak nemá vliv skutečnost, že povinný má případně vůči nezletilému dítěti nějakou pohledávku. Významným prostředkem ochrany nezletilých dětí je dále možnost požadovat výživné pro nezletilé děti až za tři roky zpětně před podáním návrhu na stanovení výživného.

Prokazování příjmů podnikatelů Za zásadní otázku při stanovování vyživovací povinnosti pro děti podnikatelů považuji prokazování příjmů těchto podnikatelů. Prokazování jejich skutečných příjmů je často obtížné, protože tito podnikatelé jsou často podle svého daňového přiznání ve ztrátě nebo mají pouze minimální příjmy. Časté též je, že společník obchodní společnosti je ve svém podniku zaměstnán a že jako svůj příjem vykazuje minimální mzdu.

Příjmy podnikatelů povinných výživou lze prokazovat mimo jiné jejich daňovým přiznáním. V případě společníků obchodních společností je namístě provést též důkaz daňovým přiznáním příslušné obchodní společnosti. Soud by měl vždy přihlédnout též k tomu, že zvětšením majetku obchodní společnosti, jejímž společníkem je otec povinný výživou, se zvětší též majetek tohoto otce. Údaje uváděné v daňových přiznáních mohou být zavádějící a mnohdy nevystihující skutečné příjmy ať už fyzické či právnické osoby. Stává se, že podnikatelé si do nákladů sloužících k dosažení zdanitelných příjmů zahrnou např. náklady sloužící k nákupu vybavení do jejich domácnosti, mohou si v rámci podnikání pořídit luxusní automobil, drahé počítačové vybavení apod. V takovém případě se často nejedná o výdaj nutný k dosažení zdaňovaných příjmů a před takovými výdaji by výživné pro nezletilé děti mělo mít přednost. I když se však jedná o výdaj nezbytný k dosažený příjmů, je třeba přihlédnout k tomu že v některých případech se zakoupením věcí sloužících k podnikání podstatným způsobem rozšíří majetek podnikatele a tím se zlepší jeho majetkové poměry.

K prokázání příjmů podnikatelů je proto zpravidla namístě provést též důkaz účetními evidencemi povinného podnikatele, popř. obchodní společnosti, jejímž je společníkem. Z těchto účetních evidencí lze pak často lépe vyčíst jaké jsou skutečné příjmy a majetkové poměry podnikatele.

Protože prokázání skutečných příjmů podnikatelů je závislé na tom, zda tito podnikatelé své příjmy doloží, byl k prohloubení ochrany dětí podnikatelů do zákona o rodině zařazen § 85a odst. 1. Podle tohoto ustanovení je rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. Aby se podnikatelé této své povinnosti nevyhýbali, je v ustanovení § 85a odst. 1 zákona o rodině stanoveno, že nesplní-li povinný rodič tuto svoji povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu. V současné době tak v případech, kdy povinný neprokáže dostatečným způsobem své příjmy, soudy vycházejí z toho, že povinný rodič má čistý měsíční příjem ve výši 34.800,- Kč.

V praxi jsem se setkal s tím, že otec – podnikatel v průběhu řízení sice předložil svá daňová přiznání, podle kterých jeho příjmy činily cca 10.000,- Kč měsíčně, na výzvu soudu však odmítl doložit své účetnictví. Tímto způsobem se zachoval jak v řízení před soudem I. stupně tak i v odvolacím řízení. Soud proto v souladu s ustanovením § 85a odst. 1 zákona o rodině vycházel z toho, že jeho měsíční příjem činí oněch 34.800,- Kč a stanovil mu povinnost platit výživné ve výši 8.000,- Kč měsíčně. Poté se dotyčný otec rozhodl, že soudu své účetnictví doloží. V tomto případě však již existovalo pravomocné rozhodnutí soudu o výši výživného. Skutečnost, že otec byl nakonec ochoten soudu prokázat své příjmy, nelze dle mého názoru považovat za změnu poměrů, která by v souladu se zákonem odůvodňovala nové rozhodnutí o výživném. Aby soud mohl znovu rozhodovat o výživném, musela by určitá změna poměrů nastat, a to buď na straně oprávněného (přechod na novou školu, omezení určitých koníčků, zlepšení zdravotního stavu apod.) či povinného (faktické snížení příjmů, zhoršení zdravotního stavu, vznik nové vyživovací povinnosti apod.).

Stručné zhodnocení právní úpravy Zákonnou ochranu nezletilých dětí při stanovování výživného ze strany jejich otců – podnikatelů považuji v zásadě za dostatečnou. Soudy v současné době mají v rukou dostatek prostředků k tomu, aby zjistili vyčerpávajícím způsobem příjmy a majetkové poměry těchto podnikatelů a aby tak nezletilým dětem bylo stanoveno výživné v takové výši, aby se dostatečným způsobeb podíleli na životní úrovni obou svých rodičů.

Vstupte

K dalšímu čtení

Rodinné právo

Právní úprava registrovaného partnerství

11. 4. 2014

>
Rodinné právo

Postup při uzavírání církevního sňatku

11. 4. 2014

>